Jemný úvod do techniky freeform

Dnes si budeme povídat o technice freeform - co to vlastně je, proč to nutně potřebujete, jak se to dělá, co k tomu potřebujete a jak to vypadá na freeformovém kurzu

Freeform, volná forma, volný styl, je technika či způsob šití z korálků, která ve svých naprostých základech vychází ze základních korálkářských stehů (základním stavebním kamenem freeformu tak, jak ho používám já, je peyote steh – především kvůli své značné variabilitě – pokud ale ovládáte i jiné techniky, můžete je do svého výrobku použít také), ale do práce nám ve velkém měřítku vstupuje náhoda. Na freeform neexistují žádné konkrétní a přesné návody, které by nám přesně řekly, ve kterém momentě přidat který korálek - pokud už nějaký návod objevíte, většinou se jedná spíš o přibližné inspirační vodítko, který vám ukáže, jaké možnosti při tvorbě máte - vlastní postup si ale vytváříte sami přímo "za pochodu", necháváte se vést svými nápady, použitým materiálem, zkušenostmi a intuicí - tak dlouho, dokud nedojdete ke svému vlastnímu originálnímu šperku.

Velké množství tvůrců, kteří se s freeformem setkávají poprvé, mají pocit, že je to vlastně velice jednoduchá technika, prakticky jenom jednoduché až „bezduché“ náhodné halabala navlékání sem a tam. Ale tahle představa nemůže být od pravdy vzdálenější.
Ano, ve freeformu sice hraje velkou roli náhoda, ale my tu náhodu musíme trochu usměrňovat, abychom dosáhli požadovaného tvaru a požadovaného výsledného výrobku. I ve freeformu pořád dodržujeme pravidla a principy základních stehů, se kterými pracujeme (pravda, ta pravidla jsou tady trochu ohebnější než u konvenčních šitých projektů, ale pořád je rozumné se jimi nechat trochu vést) - a předevím, před přidáním každého korálku musíme vždy zvážit, jaký vliv na naši práci ten jeden konkrétní korálek bude mít. V žádném případě se nejedná o techniku, kterou bych úplně s klidem doporučila naprostým začátečníkům nebo dětem – i když věřím tomu, že by je chaotický „freformový“ přístup mohl velice bavit. Bez předchozích zkušeností s šitím z korálků pro nás ale bude velice složité tomu „chaosu“ dát nějaký tvar a dopracovat se k nositelnému výrobku.

Freeform buď milujeme nebo nenávidíme – nic mezi tím.

Ohledně freeformu snad ani není možné mít smíšené pocity. Buď si jej buď na první vyzkoušení zamilujete – a nebo naopak dojdete k tomu, že tuhle šílenost už nikdy dělat nechcete. Nic mezi tím :) Příznivci freeformu si užívají tvůrčí svobodu, materiálovou flexibilitu a velice „ohebná“ pravidla, pro mnohé tvůrce ale může být absence pevně daného postupu frustrující. Tak jako tak, pokud to s šitím z korálků myslíte vážně, určitě doporučuju freeform alespoň jednou vyzkoušet – minimálně proto, abyste zjistili, do které kategorie se řadíte :).

Ve freeformu se nepáře. A nebo ano?

Ale páře. A možná mnohem častěji než v jiných korálkových projektech. Většina chyb, se kterými se setkáváme v konvenčních korálkových projektech, jsou chybami i ve freeformu – třeba taková přetažená nit je nežádoucí v jakémkoliv projektu.
Na druhou stranu, některé „chyby“ ve freeformu vlastně vůbec za chyby považovat nemusíme. Třeba když se nám povede přidat dva korálky místo jednoho, použít jinou velikost než jsme chtěli, omylem přidat jinou barvu … Musíme ale vždy pečlivě zvážit, jak nám tato „chyba“ ovlivní náš výrobek. Bude nám nějak bránit v další práci? Způsobí nám něco nežádoucího, třeba přílišné kroucení? Vypadá to prostě divně a nechcete to tam? Výborně, pryč s tím. Pokud vám tam ale ta „chyba“ žádné těžkosti nepůsobí, můžete ji zkrátka prohlásit za umělecký záměr a v klidu pokračovat v šití.

Jak vybrat materiál a sladit barvy

Freeform musí být vždycky tak trochu chaotický, ale i tento chaos musí působit vyváženě a harmonicky. To samozřejmě platí i pro výběr barev. A to může být někdy ten nejsložitější úkol z celého projektu. Jak tedy na to?

Začněte svou oblíbenou barvou a zkuste dát dohromady co nejvíce velikostí, tvarů a druhů korálků, co v této barvě máte. Nebojte se kombinovat různé odstíny jedné barvy, různé typy skel či povrchové úpravy a hlavně různé velikosti. Budete-li se držet například jenom jednoho odstínu nebo jednoho provedení korálků nebo jedné velikosti (třeba jenom transparenty), může váš výrobek působit příliš „ploše“.
Použití různých velikostí je rozhodující - jinak se nám bude velice špatně tvarovat. A čím více velikostí korálků budete mít, tím lépe.
Potom k této barvě přidejte nějaký neutrální kovový odstín (bronz, stříbro, zlato, hematit ...) a případně (pokud se cítíte odvážně) ještě nějakou další výraznější barvu.
Malé množství korálků od každého vybraného druhu smíchejte do směsi – stačí opravdu maličko, jenom pro představu, jak to bude všechno spolu vypadat. Pokud to na vás bude působit dobře, zvítězili jste. Pokud tomu něco chybí, zapátrejte … chybí tomu kontrast? Chybí tam nějaký tmavší odstín? Chybí tam nějaká konkrétní velikost? Přidejte to tam! Přidali jste tam naopak něco, co se vám tam těžce nelíbí? Vytřiďte to ze směsi ven (i když já se přiznám, že já obvykle takovýto materiál z „testovací“ směsi netřídím – těch pár kousků se v hotovém výrobku „ztratí“ – ale další už pak nepřidávám.
Cokoliv můžete „za pochodu“ přidat nebo ubrat. Nikde není dané, že s materiálem, se kterým začínáte, musíte i skončit.
Na kurzech pracujeme s předem připravenými "směskami", které je možno na místě doplnit dalším materiálem podle potřeby. Hlavním důvodem k použití směsek je úspora času a zjednodušení logistiky - jinak bychom první polovinu kurzu strávili vybíráním materiálu :) Předem připravená směska nám tohleto vybírání ulehčí. Pokud ale pracujete s vlastním materiálem, není bezpodmínečně nutné si z vybraného materiálu dělat směsku - pokud tedy vy sami směsku nechcete. Vřele doporučuju udělat si třeba jenom velice malé množství směsky pro představu o výsledné barevnosti, ale při práci už můžete bez problémů používat jednotlivé druhy korálků

Mimochodem, účastníci freeformových kurzů se dělí na takzvané "třídiče" a "sypače". Typický "třídič" si vybere směsku, vysype si ji na podložku a začne z ní okamžitě vybírat jednotlivé druhy korálků a třídit si je na hromádky. "Sypač" obvykle vypadá, že se jenom zcela neškodně kochá směskou, ale ve skutečnosti přemýšlí, co všechno by se do směsky dalo přidat - a nebo rovnou vybalí svůj donesený doplňkový materiál a hnedka to tam ... no ... sype. Oba přístupy jsou naprosto v pořádku

Má smysl si před začátkem práce nakreslit návrh?

Nooo, ano i ne. Zejména u větších výrobků (náhrdelník, který musí jistým způsobem sedět na krku) není od věci si předem zlehka načrtnout celkový tvar šperku a rozvržení základních komponentů, u menších projektů, jako jsou třeba náramky, to může být spíš kontraproduktivní. Freeform si žije tak trochu vlastním životem a plány se často mění za pochodu, jít do toho tedy s nějakou hodně přesnou a konkrétní představou nebo s podrobným návrhem občas může končit zklamáním, když se nám této představy nepovede dosáhnout. Já osobně se tedy domnívám, že je mnohem lepší do freeformu jít spíše s nápadem nebo přibližnou představou než s exaktním plánem či nákresem – ovšem pokud vy sami máte pocit, že by se vám takový plán naopak pomohl, tak směle do toho.

Co všechno můžeme "ufreečkovat"

Naprosto cokoliv, na co máte "koule" a na co máte zkušenosti :)

Typický úvodní freeformový projekt je náramek v jakékoliv podobě. Já doporučuju začít právě náramkem, protože mám pocit, že právě na něm se toho člověk hned od začátku celkem dost naučí. Vděčné jsou i freeformové přívěsky založené na obšitém kabošonu - možná se na nich nenaučíme krotit chaos tak dobře jako u náramků, ale práce nám půjde hezky od ruky, protože nás tak trochu "povede" tvar centrálního kamene/kabošonu. A abych nezapomněla, stejně jako přívěsky můžete tvořit i freeformové náušnice, ale dělat freeform v malém měřítku je vcelku velká výzva.

Další level jsou freeformové obšívané kuličky či jiné prostorové objekty. Do nich doporučuju se pouštět až po prvním seznámení se samotným freeformem, jinak hrozí že si celkem zavaříme mozkové závity. U kuliček a prostorových útvarů obecně je největším "problémem" to, že pracujeme s poměrně omezenou a ne příliš velkou plochou - nemáme tak velký rozlet jako třeba u náramku, jehož šířka záleží jenom na našich preferencích, což občas bývá trochu náročné a staví nás to před problém jak danou plochu efektivně využít, ale "nepřeplácat" ji (teď nemyslím "přeplácání" z hlediska vkusu - tento pojem ve freeformu neznáme - ale "přeplácání" z hlediska množství použitých korálků a případné deformace celkového tvaru). Na druhou stranu, jakmile zvládneme kuličku, můžeme se pustit do jakéhokoliv prostorového objektu - je jedno jestli je to soška, váza, kus parohu nebo naplaveného dřeva. Tady už se můžeme od šperků vydat k bytovým dekoracím nebo "sochařským" dílům.

Největší machrovinka, do které se můžete pustit, jsou náhrdelníky. Do nich ale doporučuju pouštět se teprve v momentě, kdy doopravdy víte co děláte a víte, jak ten "chaos" ukecat tak, aby se tvaroval opravdu tak jak potřebujete plus mínus milimetr až dva - ale ne víc :D - jinak se vám dost možná nepovede dosáhnout toho, aby náhrdelník dobře seděl na krku. A vůbec - freeformový náhrdelník se nejlépe šije "před zrcadlem" - tedy tak že ho průběžně během práce přiměřujete buďto sami k sobě a nebo k bižuternímu krku či krejčovské panně (bacha na to aby bižuterní krk nebo krejčovská panna byly skutečně v životní velikosti a ne nějaké poddimenzované zdechliny určené k dekoraci nebo k vystavování miniaturních přívěsků) a podle toho, jak to sedí (nebo nesedí) si plánujete další práci.
Pokud se chcete podívat, jak může šití takového freeformového náhrdelníku vypadt (včetně pseudofilozofických keců umělcových, grafomanských výplodů a vášnivých komentářů), tady třeba máte celé Facebookové album s postupem práce od hromádky šutrů až po mizerné selfíčko s hotovým šperkem
Pokud se chystáte na freeformový kurz zaměřený právě na náhrdelníky, je nutné si s sebou donést předem připravené polotovary, třeba v podobě obšívaných kabošonů různých velikostí, fajn jsou ale třeba i rostlinné nebo květinové motivy, kusy korálkové výšivky ... prakticky cokoliv. Důvodem je poměrně velká časová náročnost techniky (na celém velkém náhrdelníku klidně padne i několik desítek hodin práce) - je tedy lepší když na kurz přijdete už připraveni, abychom se hned mohli vrhnout na všechny ty finty, fígly a vyfikundace, které k velkým freeformovým projektům patří :)

To se mi líbí, kde to můžu zkusit?

Můžete to třeba zkusit podle návodu, který jsem v roce 2014 připravila pro časopis Korálki. Návod je volně dostupný online a ukážeme si v něm velice jednoduchou variantu freeformového náramku šitého na šířku - tento postup je velice vděčný v tom, že neobsahuje žádné technické složitosti či zákeřnosti, ale přesto nám dá možnost seznámit se s technikou volného šití a s organizovaným chaosem.

Samozřejmě existují i jiné volně dostupné návody (a také placené návody, knihy, videokurzy atd.), ale každý z nich bude jiný, protože každý tvůrce ke freeformu přistupuje odlišně a má svoje vlastní postupy, fígly a finty.

A pokud máte raději osobní přístup, rádi pokládáte dotazy a nebo se zkrátka cítíte lépe, pokud vás někdo jistí ze zálohy a zachrání vás, když budete potřebovat, zvu vás na svoje kurzy - freeform je oblíbená technika, kterou do programu v nějaké podobě zařazuji poměrně často, takže neváhejte a koukněte na můj aktuální program kurzů (ideálne u mě na Facebooku - aktuální program najdete hned v prvním připnutém příspěvku u mě na profilu, pokud Facebook nevedete, kontaktujte mě prostřednictvím tohoto webu a nějak to pořešíme :)