Základy šitého šperku - teorie

Upozorňuji na slovo "Základy" v nadpisu článku. Má to podobný význam jako v názvech předmětů na některých vysokých školách - tam slovo "základy" či "úvod" v názvu většinou znamená "budeme toho probírat strašně moc, strašně podrobně a strašně rychle a většina z vás u zkoušky stejně vyletí". Ale nebojte, bude to zábava.

Tento článek pojednává o technice "beadweaving", což se obvykle překládá jako "šití z korálků". Je to starobylá technika práce s korálky a její základni princip je ten, že k sobě pomocí jehly a nitě spojujeme - prakticky "sešíváme" stovky a tisíce drobných korálků, takzvaného rokajlu. Můžeme tak vytvářet nejen šperky, ale také dekorativní a umělecké předměty. Pokud bychom pátrali po kořenech šitých technik, nejspíš by nás naše putování zavedlo mezi původní obyvatele severní Ameriky či Afriky, velkou tradici mají šité techniky také v Rusku a v jihozápadní Asii.

Korálky

Rokajl

Rokajl Výchozí "surovinou" pro šité šperky jsou samozřejmě korálky, takzvaný rokajl, hezky česky se takovým korálkům říká "perličky" (i když já se tomuto výrazu pro jeho mnohoznačnost spíše vyhýbám), anglicky "seed beads". Jedná se o takové ty nejtypičtější skleněné korálky, se kterými se můžete setkat (možná bych měla i chuť napsat, že se jedná o "nejlevnější" druh korálků vůbec, ale ani to není úplně pravda - obyčejné druhy rokajlu sice skutečně patří k nejlevnějším druhům korálků na trhu, ale pokud to s korálkovou tvorbou myslíte vážně, určitě se nakonec budete muset poohlédnout po kvalitnějším - ale bohužel i dražším materiálu).
Jednotlivé druhy rokajlu se od sebe liší cenou a především kvalitou (kvalitou tady myslím zejména pravidelnost korálků, trvanlivost povrchových úprav a "zmetkovitost"). Pokud chcete rokajl jen navlékat, většinou vám postačí i nižší kvalita. Pokud ale chcete vyzkoušet některé šité techniky, kupte si raději kvalitní a pravidelné korálky.

Čína, Česko, Japonsko?

Nejčastěji se zřejmě setkáte s čínským rokajlem. Je poměrně dobře dostupný (často jej můžete zakoupit i v galanteriích či hračkářstvích), není příli drahý (brzy zjistíte proč ;)) a dá se sehnat v poměrně široké barevné škále. Když se na něj ale podíváte zblízka, uvidíte že jednotlivé korálky se od sebe tvarově dosti liší. Proto je čínský rokajl nevhodný na většinu šicích technik (ale nebojte, ukážeme si i techniky, kde využijete i sebenepravidelnější rokajl). Dejte si ale také pozor na stálost barev, častým nešvarem čínských korálků je to, že se barví jen na povrchu a barva se tedy může odřít nebo rozpustit. Jedná se o nejlevnější rokajl na trhu, za 10 gramů zaplatíte v korálkových obchodech mezi třemi až deseti korunami (v jiných obchodech, jako jsou třeba hračkářství, výtvarné potřeby či textilní galanterie mohou být ceny vyšší)

V nedávné době se na českém trhu údajně objevil také dražší, nicméně pravidelný rokajl, dovážený z Číny (zatím jsem neměla tu možnost otestovat). Proto při nákupu hleďte nejen na cedulku s výrobcem, ale hlavně na samotné korálky.

Preciosa Český rokajl (zn. Preciosa) již bývá znatelně kvalitnější, ve zkratce řečeno, nabízí nám celkem ucházející kvalitu za velmi rozumnou cenu. I mezi českým rokajlem ale můžete narazit na nepovedené várky, takže než se pustíte do nakupování, korálky si velmi dobře prohlédněte a pokud se vám kvalita nezdá či neodpovídá vašemu záměru, raději nekupujte. Cenově se může pohybovat ve velmi širokém rozpětí, od 4 korun za 10 gramů až po 20 korun za stejné množství (zejména u atypicky tvarovaného rokajlu a exkluzivních povrchových úprav). Nevýhoda českého rokajlu je snad jen ta, že na sáčcích není značená barva ani velikost korálků (či případně je velikostní značení zprostředkováno samotným prodejcem). Pokud si tedy potřebujete dokoupit korálky v dané barvě a nebo potřebujete přesně znát velikost rokajlu, máte obvykle tak trochu smůlu. Barevná škála je sice velmi široká a velmi atraktivní, ale na trhu se obvykle setkáte jenom s výběrem z toho, co je aktuálně "na skladě" - koncový zákazník či menší korálkárna se ke kompletní barevné škále nemají šanci dostat - musíte se tedy spokojit s výběrem z aktuálně dostupného sortimentu a počítat s tím, že až se vaše oblíbená barva vyprodá (což může být velmi brzy), dalších několik let se vám nemusí podařit ji sehnat. Takže jednoduše ... pokud objevíte Preciosu v barvě, která vám nedá spát, udělejte so pořádné zásoby. Berte všechno, co vidíte. Je možné, že příště už nebude ;)

Matubo

V ČR se také vyrábí mačkaný rokajl Matubo, který pochází z dílny firmy Matura Beads - jedná se o mačkané korálky ve tvaru podobném rokajlu a jejich výhodou je stálá a velmi široká barevná škála a zcela dokonalá pravidelnost (svou kvalitou Matubo předčí i populární japonský rokajl).

Matsuno 11/0

Rokajl se také vyrábí v Japonsku a jeho výrobou se zabývají například firmy TOHO, Miyuki, Matsuno a Mill Hill. Od českého a čínského rokajlu se liší především pravidelností, ale i tvarem a průměrem dírky. Korálky obsahují minimum zmetků, tvarově se liší jenom minimálně, nemusíme se nijak extrémně obávat o stálobarevnost (není to pravidlem, ale většina povrchových úprav je prostě tak trochu odolnější) a velké dírky umožňují mnohonásobné protažení jehly a nitě i u nejmenších velikostí. Na většinu šitých technik je japonský rokajl ideální. Dá se sehnat v mnoha zajímavých barvách a povrchových úpravách, které u našeho nebo čínského rokajlu nejsou obvyklé. Stejně tak se obvykle můžete dopátrat toho jakou velikost, barvu či tvarovou variantu máte a případně dle potřeby dokoupit, na stránkách výrobců obvykle najdete vyčerpávající tabulky a přehledy. Co se ceny týče, "obyčejný" kulatý japonský rokajl pořídíte přibližně za 15 - 40 korun 10 gramů a ceny jdou pak výše v závislosti na povrchové úpravě, cena za rokajl se zajímavou povrchovou úpravou může dosahovat mnohem, mnohem výše (třeba korálky pokovené drahými kovy mohou stát až několik desítek korun za jeden jediný gram). Nevýhodou japonského rokajlu je stále ještě relativně malá dostupnost na našem trhu. Počet obchodů kde můžete "japonce" sehnat se ale rapidně zvyšuje - doba kdy byl japonský rokajl exkluzivním a nedostatkovým zbožím je ta tam. Pár druhů japonského rokajlu najdete snad v každé lépe zásobené korálkárně a i na našem trhu existuje několik obchodů velice širokým sortimentem, ze kterého si vybere i náročný zákazník, ale bohužel - zejména ty dražší a atraktivnější odstíny na našem trhu stále chybí, takže pokud po nich zatoužíte, je nutno se vydat do zahraničí ;)

preciosa

Pokud přemýšlíte o tom, jestli si do začátku raději nakoupit Preciosu a nebo investovat do Japonců, já doporučuji - udělejte obojí.
Mnoho korálkářek dokonce "japonce" zcela odmítá - někdo třeba z důvodu vlasteneckého cítění a preference českých výrobků, začátečníci japonský rokajl odmítají zejména kvůli jeho vyšší ceně a některé korálkářky zase očekávaly, že japonský rokajl bude přece stoprocentně pravidelný a pak byly zklamány, když tomu tak nebylo (jo, japonský rokajl se sice vyznačuje vysokou kvalitou a pravidelností, ale i v něm se mohou vyskytnout drobné nepravidelnosti nebo defektní kusy - taková je zkrátka technologie výroby rokajlu - zcela stoprocentní pravidelnosti se tam prostě dosáhnout nedá).

Pravda je ta, že ve většině základních šicích technik dosáhneme dobrého výsledku i s českým rokajlem.
Na druhou stranu - čím pravidelnější rokajl, tím příjemnější práce a tím lepší výsledek. Pokud chcete třeba zkusit obšívat kabošon, pustit se do šití geometrických útvarů nebo skutečně drobných objektů, doporučím vám začít právě s japonským rokajlem. Práce vám půjde příjemněji od ruky a bude vypadat mnohem lépe a mnohem precizněji než při použití českého rokajlu. A v neposlední řadě - pokud chcete pracovat podle návodů, vždycky se řiďte seznamem použitého materiálu (barvy si samozřejmě můžete složit podle sebe, ale pokud vyměníte typ či velikost korálků, může to dopadnout dost blbě).

Velikosti

Celliniho spirála Dalši parametr který se u rokajlu sleduje je velikost. Rokajl můžete zakoupit v mnoha velikostech, největší z nich mají ve směru dírky délku kolem jednoho centimetru, ty nejmenší mohou být i menší než milimetr.
Ve slušných kruzích se velikost rokajlu vyjadřuje v tzv. "nulkové řadě" - tedy číslem, třeba ve formátu "11/0" - toto číslo nám uvádí počet korálků které se vejdou do návleku o délce jednoho palce (no, dneska už je to nutno brát spíše s rezervou, ale takhle nějak to vzniklo) - tedy pokud návlek o délce cca jednoho palce bude obsahovat 11 korálků, mají tyto korálky velikost 11/0. Tedy čím větší číslo, tím menší jsou korálky.
Na internetu naleznete spoustu převodních tabulek, pomocí kterých snadno zjistíte, jakou velikost rokajlu vlastníte. V tabulce je obvykle uvedena velikost v nulkové řadě a k ní odpovídající průměr korálku.
Ve českých obchodech se s tímto značením ale setkáte jen u prodejců, kteří berou korálky velmi vážně a mají dostatek znalosti z oboru. U těch ostatních se setkáte spíše se značením velikosti v milimetrech, ale ani to není pravidlem, někteří prodejci si vystačí slovy jako "drobný" nebo "větší" a zejména v kamenných obchodech se občas velikost neznačí vůbec. Obvykle to není žádný problém - hlavně u základních technik můžete pracovat s téměř libovolnými velikostmi a s postupem času a přibývajícími zkušenostmi se naučíte velikost korálků také dost dobře odhadnout.

Ale ... existují techniky či projekty, kde na velikosti rokajlu skutečně záleží a jakákoli záměna už může znamenat neúspěch. Úspěšnost obšití kabošonu závisí nejen na vaší šikovnosti, ale zejména na vhodné volbě velikostí korálků. Další oblíbená technika - Celliniho spirála - to je vlastně šňůra s prostorovým spirálovým vzorem - je také poměrně dost háklivá na velikosti korálků. Nebo spíš takhle - čím rozdílnější velikosti korálků použijete, tím výraznější bude spirálový efekt.
No a samozřejmě - pak tu máme spoustu návodů, kde bývá často přesně vypsáno, jaké typy a velikosti korálků byste měli použít. Moje rada zní - nezkoušejte to ošidit a skutečně si pořiďte přesně ten materiál, který je v návodu uveden. Protože pokud použijete cokoliv jiného, je možné (někdy dokonce velmi pravděpodobné), že se vám výsledek nepodaří dotáhnout do konce a nebo že bude mít jen málo společného s předpokládaným výsledkem. Takže nejdřív to hezky poctivě zkuste podle návodu a teprv potom se pouštějte do experimentů se záměnami materiálů ;).

15/0

Jakou velikost si vybrat když s šitím začínáte? Jó, to je těžká otázka. Za obecně "nejuniverzálnější" velikost považuju 11/0, což by mělo odpovídat průměru kolem 2,2 mm a délce asi 1,6 mm. Pokud jste ale ještě nikdy nešili a nebo se učíte zcela nový steh, zkuste raději použít větší rokajl ( třeba 8/0, což odpovídá průměru 3 mm a délce asi 2,2 mm), pohodlněji se s ním pracuje, dovoluje vám se snáze seznámit s technikou, struktura šití je lépe viditelná a líp se hledají chyby.
Nevyhýbejte se ale ani menším velikostem. Pravda je, že pro první seznámení s šitím nejsou zcela nejvhodnější, ale jak se budete postupně učit nové techniky, brzy dojdete k technikám či návodům, kde již tyto korálky budete muset použít.


K velikostem mě napadá ještě jedna věc - pokud vím, tak neexistují žádné normy či průmyslové standardy, které by určovaly rozměry jednotlivých velikostí v nulkové řadě. Což v podstatě znamená, že korálky, které mají "papírově" stejnou velikost, ale jsou od různých výrobců, nebudou mít stejné fyzické rozměry. Pokud třeba srovnáte TOHO 11/0, Miyuki 11/0 a Preciosu 11/0, zjistíte, že jejich rozměry se dost výrazně liší. Co to pro nás znamená? Pokud chcete přesně určit rozměr korálku, nebude vám stačit číslo v nulkové řadě, ale je potřeba dodat i výrobce/značku, aby bylo hnedka jasno. Pokud chcete kombinovat více barev korálků v jedné velikosti, nejlepšího výsledku dosáhnete, pokud budou všechny korálky od stejného výrobce.

Tvary

Rokajl - Delica 10/0 Tvary rokajlu vychází z technologie jeho výroby - sekání skleněných tyčí a jejich následného "zakulacování". Nejběžnější rokajl má kulatý tvar - ale pozor, není kulatý rokajl jako kulatý rokajl. Nepředstavujte si korálek ve tvaru dokonalé kuličky ;), ale nasekané a zaoblené kousky z tyče o kulatém průřezu. Pokud porovnáte například český a japonský kulatý rokajl, dojdete k tomu, že český rokajl je ve směru dírky trochu více zploštělý, zatímco japonský rokajl má rozměr ve směru dírky jen o něco málo menší než je jeho průměr, působí tedy více hranatě. Na toto myslete hlavně ve chvíli kdy oba druhy rokajlu kombinujete

Dále se v návodech často setkáte s rokajlem označovaným jako "Delica" - tento rokajl má tvar válečku (není tak "zaoblený" jako obyčejný rokajl). Šití z takového rokajlu vypadá velmi uhlazeně a kompaktně, působí skoro až ne-šitým dojmem. Typickými zástupci tohoto druhu jsou korálky Miyuki Delica a TOHO Treasures nebo TOHO Aiko.
Následuje mizerný nákres, ze kterého si můžete udělat zběžnou představu o rozdílech ve tvaru rokajlu, zleva český rokajl, japonský kulatý rokajl, Delica/TT/TA

     -----|---|-----	  ---|--------|---	---|----------|---
    /     |   |     \	 /   |        |   \	|  |          |  |
    |     |   |     |    |   |        |   |	|  |          |  |
    |     |   |     |    |   |        |   |	|  |          |  |
    \     |   |     /    |   |        |   |	|  |          |  |
     -----|---|-----     \   |        |   /	|  |          |  |
                          ---|--------|---	---|----------|----
Celkem běžný je také sekaný rokajl. Většinou jej najdete označen jako "dvoukrátky" - sekaný rokajl o šestiúhelníkovém průřezu, případně "čípky" a "tyčinky". Dvoukrátky jsou ve směru dírky asi stejně velké jako v průměru, ale raději počítejte s tím, že délky jednotlivých korálků se mohou lišit, u čípků a tyčinek je velikost ve směru dírky podstatně větší, může dosáhnout až 3 centimetrů při průměru kolem 2 milimetrů. Dají se použít na vybrané šicí techniky, ale jsou velmi křehké a často mívají ostré hrany, které vám mohou připravit nemilé překvapení v podobě přeříznuté nitě. Dlouhé tyčinky se tradičně používají k výrobě vánočních ozdob - sice to není čistokrevná šicí technika, ale k šití má velmi blízko.

Dále se můžete celkem často setkat s dalšími druhy podobného rokajlu, který se liší tvarem průřezu, můžete mít šestiúhelníčky, trojúhelníčky, čtverečky, obdélníčky a čert ví co ještě ...
Používají se ... no vlastně se dají použít na většinu šicích technik namísto klasického kulatého rokajlu. Počítejte ale s tím, že pevnost a textura hotového výrobku bude jiná než u klasického kulatého rokajlu. A hlídejte si ostré hrany ... kdyby náhodou ;)
A opět platí, že Japonci na tom budou o něco lépe než "naši" - obvykle nemají ostré hrany, takže s nimi můžete šít zcela bez obav ;)

Atypický rokajlZávěrem bych ještě zmínila několik atypických druhů rokajlu. Prvním jsou takzvané mašličky, také známé jako "farfalle" nebo "infinity" a jak název napovídá, mají tvar kulaté mašičky s dírkou uprostřed. Dají se využít i při šití, ale ne ve všech technikách, nejlépe vypadají v obyčejném návleku - skládají se přes sebe do pravého úhlu a vytváří vskutku zajímavý efekt - skvěle jim to ale sekne i v herringbone stehu nebo ve freeeformu, v cihlovém stehu nebo v geometrických medailonech z různých druhů korálků zase dodávají na stabilitě. Dalším druhem je rokajl s dírkou mimo střed, taky známý jako "kapičky", japonští výrobci je označují výrazem "magatama", který původně označoval rituální japonské korálky kapkovitého tvaru (ale s kapkovitým rokajlem toho měly pramálo společného).Atypický rokajl Magatamy využijete zejména na dozdobování vašich šitých dílek nebo do freeformu. A moje oblíbené jsou takzvané "šarlotky", což je klasický kulatý rokajl s náhodně vybroušenými ploškami. Je to poměrně vzácný a drahý druh korálků, který ale v hotových výrobcích vypadá velmi efektně a moc krásně se díky vybroušeným ploškám leskne.
Zajímavou novinkou je také dvoudírkový rokajl - což je - zcela jednoduše - rokajl se dvěma dírkami. Zástupci jsou například Miyuki Tila (ve tvaru plochých čtverečků) nebo Twin od Preciosy.

Mačkané korálky

Pohanka

Kromě rokajlu se v šitých špercích čím dál častěji objevují právě mačkané skleněné korálky. Narozdíl od rokajlu se vyrábějí tak, že se roztavené sklo "vmáčkne" do formy. Tento způsob výroby je o něco nákladnější než je výroba rokajlu a zároveň touto technologii nelze vyrábět extrémně malé tvary (méně než 2 milimetry), ale na druhou stranu touto technologii můžeme získat pravidelné korálky různých zábavných tvarů. Klasické typy mačkaných korálků se v šitých špercích objevují v podstatě odjakživa, ale důvod proč o mačkaných korálcích vůbec píšu je ten, že v podsledních letech zažívájí v korálkovém světě neskutečný boom právě mačkané dvoudírkové korálky. Začalo to rokajlem - jako byly Twiny nebo Tily, o kterých jsme se zmiňovali o pár řádků výše ... ale pak se toho chytli další čeští výrobci a došlo jim, že takové korálky by přece bylo nejlepší vyrábět mačkáním - a tedy začli vyrábět všemožné druhy dvoudírkových (i vícedírkových) korálků. Ty se dnes hojně používají v šitých špercích - a to nejen jako doplněk, ale často jako hlavní stavební materiál.
Mezi takové nejtypičtější dvoudírkové korálky patří například Superduo (podobné jako Twin, ale s "ostřejšími" tvary) nebo Rulla (válečky), ale existuje jich skutečně mnohem, mnohem více - různé dvoudírkové čtverečky, oválky, čočky, obdélníčky, trojúhelníčky ... no prostě pokud si dokážete představit tvar korálku s dvěma dírkami, tak buďto už existuje a nebo ho už nějaká sklářská firma vyvíjí.

Superduo

To nejdůležitější, co o dvoudírkových korálcích ale musíme vědět, je to, že se od sebe jednotlivé druhy poměrně zásadně liší tvarem i velikostí a tedy nejsou navzájem zaměnitelné.
Ale protože poměrně dost typů dvoudírek vypadá podobě, často se mezi sebou zaměňují - často se pletou třeba Superdua, Twiny, Minidua a Super8 - a taky Rulla, Bi-Beads a různé druhy mačkaných cihliček - a nebo taky Miyuki Tila s různými českými mačkanými čtverečky. Jsou prostě na první pohled a pro nezkušené oko prostě tak nějak podobné. Ale my pracujeme v oboru, kde i rozdíl ve velikosti v řádu desetin milimetru může nadělat ve výsledku pořádnou neplechu, takže na toto bacha. Pokud pracujete podle návodu, vřele doporučuji si skutečně dát tu práci a sehnat si přímo ten typ korálků, který je v návodu uveden. Protože pokud použijete něco jiného, je možné, že to co vám nakonec vznikne nebude předpokládaný výsledek připomínat ani v nejmenším.
Nejsmutnější na tom je, že i u nás pořád existují korálkové obchody, které tento jednoduchý fakt prostě odmítají brát na vědomí a pořád se můžete setkat s obchody, které tyto korálky sice prodávají, ale vůbec netuší, co to vlastně je. Nějaké korálky, co jiného by to bylo. A nebo všechny dvoudírkové korálky tak nějak souhrnně označují názvem "Twin". Což je dosti smutné.
Moje rada - zajímejte se o to, co kupujete (pokud do svého projektu potřebujete Tilu, důkladně si nastudujte, jak taková Tila vypadá) a ptejte se. Pokud najdete v obchodě neoznačené korálky tohoto typu, ptejte se na jejich označení, rozměry, výrobce. Pokud jste v spolehlivém obchodě s rozumnými majiteli, měl by za pultem stát někdo, kdo vám bude schopný aspoň trochu poradit. A pokud vám nikdo neporadí a nebo vás odbydou, že "to je přece to samé", najděte si jiný obchod.

Mezi mačkané korálky patří také populární "mačkaný rokajl" Matubo. To jsou korálky, které se vyrábí technologii mačkání, ale mají stejný tvar a využití jako klasický rokajl. Jejich největší výhodou oproti rokajlu je výrazně širší barevná škála a zejména vysoká kvalita (korálky jsou neuvěřitelně pravidelné, doslova jeden jako druhý, a obsahují jen minimální množství "zmetků"). S těmito korálky se velmi příjemně pracuje a výsledný výrobek vypadá vždy extrémně dobře. Jedinou drobnou nevýhodou může být jejich cena - jsou téměř dvakrát dražší než japonský rokajl v podobných velikostech).

Barvy a povrchové úpravy

Ohňovky - mat Technologie výroby korálků mě fascinuje, ovšem musím dodat, že v této oblasti skutečně nejsem odborníkem a vycházím jen z toho, co jsem za ty roky vypozorovala z práce s korálky a z návštěv u výrobců, proto se v této části článku mohou vyskytnout jisté nepřesnosti a zjednodušení. Kdyby se však našel nějaký odborník, který by byl ochoten mi rozšířit obzory nebo doporučit dobrý zdroj informací, byla bych velmi ráda, tyto "zákulisní" informace mě velice zajímají ;)

Rokajl - a koneckonců všechny skleněné korálky - seženete ve spoustě barevných provedení. Korálky můžete koupit v provedení neprůhledném (opaque), průhledném (transparent) a mléčném či opálovém (opal, milky). Každá barva skla a každá povrchová úprava má svůj číselný kód a případně i název. Barvy skla se často nazývají podle drahých kamenů, které by měly imitovat a nebo podle květin, jejichž barvu připomínají (takže třeba taková průhledná oranžová je "hyacintová", tmavší modozelená průhledná se jmenuje "emerald" neboli "smaragd", průhledná tmavě modrá je zase safírová a průhledná fialová ... může být buď tanzanitová(studený odstín) nebo ametystová (teplejší odstín)). Neprůhledná červená - to je korálová, průhledná červená, ta může být rubínová (světlejší) nebo granátová (tmavší). A hlavně - neprůhledná bílá se označuje jako "křída" a čirá transparentní je zase "krystal". Zrovna tyhlety dvě se často pletou a pak to působí mnohá trapná a nepříjemná nedorozumění ;)
Co vás možná bude zajímat - cena skla se mimo jiné odvíjí i od jeho barvy. Nejlevnější bývá sklo čiré (krystal) a černé (jet) a poměrně laciná bývá i většina ostatních transparentních barev. O něco málo dražší jsou pak skla opálová a neprůhledná. Červená, růžová a fialová skla bývají obvykle o něco málo dražší než ostatní barvy a mezi úplně nejdražší barvy patří třeba fuchsiová (tmavší transparentní červená s nádechem do fialova) a nebo sytá růžová.
A pak přichází na řadu různé druhy zušlechtění, jako třeba ...

  • matování - tady snad není co dodat, korálky mohou být buďto lesklé a nebo matované (matte, frosted). Pozor - nepleťte si matné barvy s neprůhlednými! Matné korálky mohou být průhledné i neprůhledné a na povrchu vypadají jakoby "namrzle". Matná úprava nemůže při nošení "slézt", matné korále budou matné pořád, ale při nošení se můžou trochu "vyleštit". O něco těžší kalibr jsou pak leptané korálky (etched), které vypadají ... no ... jak já bych to ... prostě jako leptané, s hodně nepravidelným a tak trochu "jetým" povrchem, který svou strukturou může připomínat třeba přírodní kameny nebo lávu. Leptané korálky, třeba v kombinaci s dalšími povrchovými úpravami, patří k mým favoritům.
  • barevný průtah, t.j. barvu nebo pokov nanesený uvnitř dírky. Hodně obvyklé jsou transparentní korálky se stříbrným průtahem, můžete se také setkat s průtahem zlatým, měděným či "barevným" - (takové korálky se nazývají obvykle jako "color lined" - třeba "silver lined" znamená "se stříbrným průtahem"). Průtah se dá samozřejmě udělat do jakékoliv barvy skla, ale v sytých barvách ztrácí smysl, takže se s ním nejčastěji setkáte na transparentních a velice výjimečně na opálových sklech. Průtahy jsou obvykle odolné a vydrží, protože nebývají vystaveny vnějším vlivům. Někdy se ale může stát, že při práci nanesenou barvu sedřeme nebo poškrábeme jehlou, tak na to taky bacha.
  • vakuové pokovy - například známá úprava "AB" neboli "Aurora Borealis" - na polovině korálku je nanesena kovově vypadající vrstva s modro-zlatým odleskem. Mimo AB se můžete setkat ještě s další spoustou pokovů, jako je třeba vitrail (růžovofialová nebo zelená), capri gold (měděná), marea (zlato-žlutá), azuro (černo-modrá), celsian (světle hnědá), sliperit (měděno-fialová), labrador (stříbrná), heliotrope (fialová), bermuda blue (modrostříbrná) a další - každý vypadá kapku jinak a všechny vypadají úžasně. S odolností vůči otěru je to s nimi tak padesát na padesát - některé drží více, některé méně, svou roli tam ale dost zásadně hraje i složení potu nositele. Někdo může nosit dekor "labrador" bez sebemenších problémů a zůstane pořád krásně stříbrný, jinému stačí aby se na korálky ošklivě podíval a barva je fuč.
  • listrované dekory - toto je poměrně široká skupina dekorů, které v podstatě vypadají tak, jako by byla na povrch korálku nanesena tenká, více či méně transparentní barevná či kovově lesklá vrstvička. Laicky se často popisují jako korálky s leskem nebo s perleťovým efektem. Takový nejtypičtější listr, který určitě znáte, je bílý listr - pokud se nanese na černé sklo, vytvoří na povrchu efekt podobný hematitu. Na bílém či jiném světlém sytém skle zase působí jako perleť. A možná znáte taky fialový listr, známý jako "vega" - aplikuje se na různé barvy skla, na čirém skle vytvoří asi jeden z nejzábavnějších odstínů fialové, který se vůbec vyrábí, na bílé zase krásnou pastelovou fialovou barvu a na černé zase vypadá tmavě měděně s fialovým nádechem. Listrované dekory jsou obvykle velice odolné, stížnosti na trvanlivost jsem zaznamenala jenom ojediněle a i tady bude hrát hlavní roli složení potu nositele.
  • mezi listrované dekory se řadí i úpravy jako "travertin" a "picasso", tyto listry na povrchu korálků vytváří mapy v hnědých či hnědozelených (travertin) či ve stříbřitých (picasso) odstínech. Jedná se o velice odolnou povrchovou úpravu, která na první pohled připomíná přírodní kámen. Pozor - poměrně často se stává, že korálky s touto úpravou mají vevnitř dírky trochu červeně zbarvené usazeniny, která se při zpracování uvolní a barví nit i prsty. Netřeba se znepokojovat, je to normální a nemá to vliv ani na kvalitu výrobku, ani na trvanlivost povrchové úpravy a už vůbec to neznamená, že stejně bude pouštět i hotový výrobek ;) Nebude, věřte mi, mám ozkoušené ;)
  • iris (taky občas k nalezení pod názvem "rainbow") - to je moc krásná a moc populární úprava, která vytvoří na korálku vysoce lesklý "měňavý" povrch. Mezi korálkářkami se irisové korálky často nazývají jako "masařkové" nebo jako "olejová skvrna" a toto označení zcela přesně popisuje barevný efekt irisových korálků. Irisy se dále nazývají podle převažující barvy - v hnědém irisu převažují kovové odstíny tmavě hnědé, občas mírně do fialova, ve fialovém irisu zase převažují fialové a modrofialové odstíny, v modrém irisu zase tmavě modré a v zeleném zase modrozelené až olivově zelené. Irisy se nejčastěji aplikují na černé sklo, ale i na jiných barvách vypadají zajímavě (třeba takový zelený iris na hnědém transparentním skle ... to je paráda ... Co se odolnosti týče, irisy jsou na tom velice dobře, ty dolů jen tak nepůjdou.
  • Pálené barvy - aneb když uvidíte něco, co vypadá jako matný kov a bude to podezřele laciné, zřejmě půjde o pálené barvy. Co se odolnosti týče, bacha na ně, je možné že při intenzivním nošení a nebo neopatrné manipulaci půjde barva dolů.
  • Vosk (pastely, neony, silk mat, gold shine a celá spousta aktuálně módních povrchových úprav ) - nebojte se, s voskem to má společného jenom velice málo. Jako voskované perle se označují korálky s povrchem, který imituje povrch pravých perel. Takže takhle. Tyhlety dekory jsou v poslední době velice populární a dají se sehnat v mnoha barvách, od klasických perlových až po mnoho módních pastelových nebo naopak křiklavých a výrazných barev. Co se trvanlivosti týče, počítejte raději s tím, že nevydrží věčně, úprava se může z korálků odřít (zejména po dlouhodobém a častém nošení nebo neopatrnou manipulací při práci - prostě když do toho neopatrně drbnete jehlou, odřete si to) a méně kvalitní perly (třeba ty čínské) se budou prostě sprostě loupat.
  • ... a určitě tu ještě něco chybí, je toho prostě spousta ;) Mnoho dekorů se dá navzájem kombinovat, takže můžete mít třeba travertin na matovaných korálcích (Vrrr) a nebo vakuové pokovy aplikované na obou stranách korálku. Můžeme mít korálky pokovené (galvanized) nebo dobarvované (dyed) a vůbec ...
Travertin je láska mojeTakto se zušlechťují všechny barvy skla (třeba takový travertin na tyrkysu nebo na korálu ... nebo akva celsian, mňam :D), ale velmi často se jako základ pro zušlechtění používají ty nejobyčejnější druhy skla - černé, bílé, mléčné a čiré.
I zušlechtění se samozřejmě projeví na ceně korálků. Některá zušlechtění budou vůči vaší peněžence přátelštější (třeba matování - to skoro nepoznáte - a nebo bílý listr ;)), ale jiná zase budou nehorázně drahá - třeba takový zlatý listr, vosky (pastely, neony ...) a nebo kombinace více dekorů. Někdy nám různé druhy zušlechtění umožní levně vyrobit barvu skla, která by jinak vyšla výrazně dráže (třeba bílé sklo s růžovým listrem vyjde levněji než syté růžové sklo), ale naopak u mnoha druhů zušlechtění je povrchová úprava mnohem dražší, než samotné sklo, na kterém se aplikuje. Takže když se někdy budete divit, jak je možné, že máme u stejného typu korálků tak obrovské rozdíly v ceně u jednotlivých barev, můžou za to často právě povrchové úpravy.

Zkrátka a dobře - používání povrchových úprav umožňuje výrobcům dosáhnout mnohem, mnohem širší barevné škály, než kdyby byli odkázáni pouze na surové sklo. Ne že to by samo o sobě nebylo také velice krásné, ale povrchové úpravy nám umožní vybírat z barev, které by pouze v čistém, surovém skle prostě udělat nešly a nebo by byly příšerně drahé.
Ale bohužel - ne všechny povrchové úpravy jsou tak stálobarevné, jako bychom chtěli. Některé z nich se mohou odírat či blednout - třeba mechanickým odíráním při práci nebo nošení, působením potu, vlhkosti, chemikálií a nebo přímého slunečního světla.

OK ... a jak že teda poznám, co půjde dolů a co ne? S trochou nadsázky se říká, že zcela jistí si můžete být jen čirou barvou (crystal) a všechno ostatní už je minimálně podezřelé. S přibývajícími zkušenostmi se naučíte rozlišovat jednotlivé typy povrchových úprav a budete vědět, která něco vydrží a která půjde dolů. Pokud například víte, že máte korálky ze surového, nebarveného skla, nemusíte se obávat žádného nepříjemného překvapení. Velice dobře drží i listrované dekory, irisy či některé vakuové pokovy. Naopak vždycky si dávejte pozor na korálky kovového vzhledu (a zejména světlých barev - třeba stříbrné, zlaté, barevné ...) - ty obvykle slezou už při práci a nebo po krátké době nošení. Potrápit vás můžou i transparentní,syté či opálové korálky, které byly dobarvovány na povrchu - dávejte si tedy pozor na jakékoliv korálky v nepřirozeně výrazných až křiklavých barvách, zejména pak na odstíny růžové a fialové, které se takto "vylepšují" nejčastěji. A po intenzivním nošení či při neopatrné manipulaci se mohou odřít či ošoupat také mnohé voskované dekory.
Jo, a platí to pro všechny druhy korálků, bez ohledu na typ, tvar či zemi výroby. Spousta lidí se často diví, když náhodou barva sleze z nějakého fajnového typu korálků, třeba z Delicy nebo ze Superdua ... ale ono na typu a nebo ceně korálků skutečně nezáleží. Problémová barva bude vždycky problémová, bez ohledu na to, jestli je na Delicách, ohňovkách, Matubu, Preciose a nebo čínském rokajlu. I když ... zrovna Japonci o této slabině ví a snaží se ji řešit. Přišli totiž na to, jak tyto barvy udělat v "odolnější" variantě. TOHO jí říká Permanent Finish, u Miyuki jí zase říkají Duracoat. Tyto úpravy nejsou sice "permanentní", tak jak by se z názvu mohlo zdát, ale vydrží výrazně více, než stejné korálky v "běžné" variantě. Bohužel jsou také poměrně výrazně dražší, ale pokud chcete, aby to bylo kovové a neslezlo to po prvním nošení, nic jiného vám vlastně nezbývá.

Pokud máte podezření, že máte nějakou "závadnou" barvu doma, můžete si ji předem "otestovat" - vyzkoušejte jejich odolnost při práci a při nošení na nějakém malém vzorku - ušijte si třeba malý prstýnek a zkuste jej pár dní nosit a uvidíte. Barva buď vydrží - a nebo ne. Můžete také zkusit jejich odolnost ve vlhkém prostředí, zkusit je vymáchat ve vodě či v alkoholu a nebo je nechat vystavené na slunečním světle - a brzy zjistíte, s čím máte tu čest. Test s alkoholem občas provádím sama přímo na kurzech - stačí si nasypat pár barvených korálků do dlaně, stříknout na ně trochu voňavky a promnout - a hned máte v ruce hromádku čirých korálků a sytě zbarvené tekutiny.
I pokud zjistíte, že barva jde z korálků dolů, můžete je samozřejmě spotřebovat tak jako každé jiné korálky - myslete ale na to, že vzhled hotového výrobku se může razantně změnit, když korálky vyblednou nebo se úplně ošoupou. Což se dá samozřejmě trochu "utlumit" vhodnou barevnou kombinací, ve které budou dané korálky vypadat dobře "před" i "po" ošoupání. Samozřejmě že nabídnout takový šperk k prodeji je tak trochu ... ehm ... zhovadilost, ale pokud ho chcete nosit sami a nebo darovat někomu, kdo je s touto vadou "srozumněn" a nebude mu to vadit - pak no problem. Můžete je také využít například když se budete učit novou techniku nebo je zpracujete při tvoření vánočních ozdob, dekoračních předmětů, na scrapbooking či na zdobení dárkových balíčků - prostě z nich vytvořte předměty, které nebudou při používání tak namáhány, jako bižuterie. A nebo na to můžete jít "od lesa" a zkusit je "odbarvit" - některé takové neposedné úpravy jdou krásně dolů lihem nebo ředidlem a vám pak zbydou pěkné a bez problémů použitelné korálky v barvě výchozí suroviny.

Chcete-li se na jednotlivé druhy rokajlu podívat, doporučuju některé e-shopy, které uvádím na stránce s odkazy, no a nebo mrkněte na e-katalog firmy Preciosa Ornela pro představu toho co se dělá u nás.

Tak, a teď si dáme ještě odpovědi na dvě další takové zábavné otázky, se kterými se často setkávám ...

Četla jsem na Facebooku nějakou diskuzi o vadných korálcích té či oné barvy a té či oné značky ... co je na tom pravdy?

Tak ... jdeme bořit mýty, jo? Pokud náhodou zabrousíte do nějaké korálkářské diskuze někde na sociálních sítích, určitě dříve nebo později narazíte na nadšenou korálkářku, která o výrobě skla a fungování sklářských firem ví snad jenom naprosté minimum, ale suverénně vypouští spoustu mýtů, polopravd či přímo konspiračních teorii o kvalitě korálků.
Každá začínající korálkářka se dozví, že ten japonský rokajl má být nějaký pravidelnější, ale když ve svém balíčku najde jednu křivou Delicu a nebo narazí na ne úplně povedenou várku Toha a nebo se jí "ošoupou" korálky ve svítivé kovově stříbrné barvě, má pocit že odhalila celosvětové spiknutí a začne v diskuzích šířit drby.
Jak je to doopravdy? Rokajl vlastně ani stoprocentně pravidelný být nemůže. Pravda, výrobci se snaží, některým to jde méně, některým to jde více, ale technologie výroby rokajlu je prostě taková, že stoprocentní dokonalosti v ní dosáhnout nejde a vždycy je nutné počítat s tím, že i u sebefajnovějšího rokajlu na nějakou drobnou nepravidelnost a nebo defektní kus narazíte. Takže pokud náhodou narazíte na jeden pytlík Toha, který určitě nevypadá jako TOHO, není to tím, že by nám sem japonci posílali druhou jakost a tu první si syslili pro sebe, znamená to, že se tahle várka prostě nepovedla - a věřte že ten proces výroby je už tak sám o sobě dost náročný. Pokud si koupíte korálky a zjistíte, že se vám nedaří je navléct, nemusíte hnedka dštít oheň a síru na výrobce a nebo obchodníka, ale třeba zkusit tenší jehlu. Pokud si koupíte sáček Preciosy, který se nepovedl, není to tím, že by zlá firma dodávala na domácí trh horší zboží než co jde na export. A pokud vám sleze barva z Delicy, znamená to, že jste si koupili blbou barvu (viz výše), nikoliv že zákeřný a nemorální prodejce nakupuje korálky v Číně a vydává je za japonské a nebo že všechny Delicy jsou nekvalitní šmejd a vy už nikdy od žádných japonců nechcete nic vidět.
Takže tyhlety drby, mýty a konspirační teorie prosím berte s rezervou a raději si je ověřte u dobře informovaných zdrojů.

Pokud začínám, jsou nějaké barvy, které pro mě budou lepší a nebo barvy, kterým bych se měla vyhnout?

Tahle rada se vám asi líbit nebude ... ale pokud s korálky úplně začínáte, je lepší volit si takové barvy, na které se vám bude dobře koukat. Jo, je mi jasné, že si každý přeje hned začít s výrobky atraktivními, krásně barevně sladěnými ... a tak dále, ale pokud s korálky skutečně úplně začínáte, je lepší aby byla na prvním místě přehlednost, která vám pomůže se zorientovat ve struktuře stehu a pochopit jeho principy. Zkrátka - nejdřív trénovat a teprv potom přijdou veledíla ;)

Samozřejmě se vám bude o něco lépe a příjemněji pracovat, pokud budete používat barvy, které se vám líbí. Ale pokud mohu poradit, pro váš první projekt a nebo pro zkoušení nové techniky si raději volte korálky spíše ve světlých barvách a ideálně v sytém, opálovém či matném transparentním či matném kovovém provedení.
Naopak barvy tmavé, s lesklým kovovým vzhledem (jako třeba hematit), měnavé (irisy) a lesklé transparentní barvy s průtahem i bez něj jsou už trochu zrádné. Jakmile se to moc leskne, bude se na to špatně koukat a rychle se vám unaví oči, což automaticky zvyšuje pravděpodobnost chyby ve stehu, zapomenuté přetažené nitě nebo absolutní ztrátu orientace ve stehu. Takže po těchto atraktivních, ale zákeřných barvách raději sáhněte teprve v momentě, kdy už budete mít něco málo našito.
Jo a abych nezapomněla - orientaci si často můžete usnadnit použitím více rozdílných barev. Šít Celliniho spirálu z jedné jediné barvy by sice mohlo vypadat efektně, ale brzo byste z toho měli tik v oku a chuť spáchat násilný trestný čin na tom, kdo vám to poradil. Pokud si ale zvolíte každou velikost korálků v jiné barvě, hnedka se vám bude pracovat o hodně lépe ;)

MTB 6/0 Yeah!Jak zvolit správné barvy pro váš nový projekt? I toto je otázka, se kterou se pravidelně setkávám od účastníků mých kurzů. Které barvy se k sobě hodí a které už ne? Já v tomto zastávám názor, že všechny takové ty poučky o kombinování barev, jako třeba "zelená modrá pro blázna dobrá" a "nikdy nenoste víc než tři barvy zároveň" jsou pouze obrovská snůška blbostí ;) Pokud chcete vytvořit něco barevně zábavného, zkuste to radši takhle:

  • Pokud na vás barevná kombinace působí příjemně, tak je dobrá
  • Tón v tónu je nuda. Pokud se striktně držíte navzájem ladících barev bez jakéhokoliv kontrastu, může výsledný výrobek působit naprosto nezajímavě a ploše. I pokud chcete pracovat s ladícímí barvami a kombinacemi "tón v tónu", nějaký kontrast se tam vždycky hodí. Nemusí to být nic extrémního, stačí třeba kombinovat matné, lesklé a kovové korálky v podobných barvách a nebo tmavší a světlejší odstíny jedné barvy.
  • Pokud chcete vytvořit šperk tak trochu decentního ražení, ale byli byste rádi, aby to nebylo úplně "nijaké" a nudné k uzoufání, vsaďte na kovové odstíny (samozřejmě takové co drží, že jo ;) třeba stříbrnou nebo temnější ocelovou a nebo ještě temnější hematit a nebo klidně nějaký teplejší měděný, mosazný, bronzový či zlatý odstín. K vybranému kovu přihoďte jakoukoliv jinou barvu (třeba ve dvou odstínech) a máte zaděláno na vkusnou, ale "čučavou" barevnou kombinaci. A pokud se na to cítíte, klidně k vybranému kovu přihoďte ty barvy třeba dvě ;)
  • Občas ty nejpřekvapivější a nejneočekávanější kombinace vypadají nejlépe, občas i nejšílenější barevné kombinace vypadají ve výsledku dobře a barvy, které jsme k sobě položili takřka "náhodně" k sobě nakonec budou téměř dokonale ladit. A vůbec ... nemá smysl k sobě několik hodin přikládat korálky, dokud nenajdete "dokonalou" barevnou kombinaci. Dokonalá barevná kombinace neexistuje. My hledáme něco, co nám padne do oka a řekneme si: "to je zajímavé, to chci udělat".
  • Ovšem na druhou stranu ... i divočina má své meze a je potřeba výbírat skutečně z rozmyslem a pečlivě volit jednotlivé odstíny použitých barev. Hranice mezi zábavnou divočinou a totálním kýčem je velice tenká.
  • Sáčky klamou. Korálky budou v sáčku vypadat vždycky jinak než v hotovém výrobku. Barva skla bude v sáčku vypadat výrazněji (především u transparentních korálků) a navíc musíme brát v potaz i poměr, v jakém se jednotlivé barvy ve výrobku vyskytnou.
  • Inspirujte se v přírodě. A tím teď nemyslím, že se podíváte z okna na trávník a na základě toho zkombinujete padesát odstínů zelené a jednoho chrousta. Podívejte se třeba na barevné kombinace na květinách, na křídlech motýlů nebo na peří ptáků, inspirujte se hrou světel ve větvích stromů nebo pestrým podmořským životem.
  • Někdy musí barevnost jít tak trochu na druhou kolej. Mnoho lidí, kteří s korálkováním začínají, se zaměřují právě především na estetickou stránku věci - tedy jak korálky vypadají a jakou mají barvu. Korálkování a zejména šitý šperk - to je ale obor přísně technický, je to těžká geometrie a my tedy musíme zejména hledět na to, abychom měly korálky těch správných typů a těch správných velikostí. Barevné ladění je sice důležité, ale pokud použijem nevhodné velikosti či typy korálků, výrobek prostě bude vypadat blbě a nebo ho neušijeme vůbec. Dvěma barvami rokajlu 11/0 kabošon neobšijeme, bez ohledu na to, jak pěkně k sobě tyto barvy ladí - pokud chceme, aby tam ten kaboš držel, potřebujeme rokajl 11/0 a 15/0 a jednotlivé barvy už prostě musíme nějak dát dohromady z toho, co máme právě k dispozici.

Nejen rokajlem živ je člověk

Kameny Teoreticky byste si mohli vystačit jen s rokajlem. Pokud do své tvorby zakomponujete ale i jiné korálky a komponenty, budou vaše dílka ještě zajímavější.
Určitě budete potřebovat základní bižuterní komponenty. Zapínání, náušnicové háčky, kroužky, ketlovací jehly a nýty a další. Jak se budete v šití zdokonalovat, určitě můžete spoustu komponentů nahradit, místo kovových zapínání můžete vytvářet šitá zapínání, návleky či ketlované řetízky nahradíte šitými šňůrami. Ovšem komponenty se vám určitě budou také hodit.

Také si určitě můžete nakoupit zajímavé drobné korálky, třeba ohňovky a mačkanice či korálky z minerálů, řekněme od dvou do šesti milimetrů. Budou se vám hodit třeba na zdobení vašich šitých projektů (byli byste překvapeni, jak efektně vypadá obyčejné šité "lano", uprostřed hustě pošité zlomky minerálů). Větší korálky můžete využít jako ústřední komponenty vašich šperků, šité "lano" můžete proložit většími korálky, šité kuličky navléci na lanko a proložit je velkými valouny z přírodních kamenů, kuličky ze dřeva či plastu můžete zase obšívat. Takže se nebojte a poohlédněte se i po jiných, zajímavých druzích korálků a komponentů.

Kabo... co?

Kabošony A samozřejmě se neobejdete ani bez nějakých větších kousků, které dodají vašemu šperku šmrnc. V anglicky psaných materiálech jim říkají "focal components" a mě právě nenapadá žádný dostatečně rozumný český ekvivalent - snad tedy "ústřední komponent" ale to mi zase moc připomíná "ústřední výbor KSČ", takže vyhlašuju konkurz na nějaký rozumný český název, za kterým by se mohly skrývat například přívěsky, velké korálky jakéhokoliv tvaru, donuty (kulaté placky s dírkou uprostřed), mugle a kabošony (bižuterní kameny s vypouklou přední a plochou zadní stranou, nemají dírku, obšívají se, našívají na filc a nebo zasazují do kovu), broušené skleněné kamínky ale i zajímavé knoflíky a pro mě za mě třeba i zajímavý plochý šutr co jste našli na výletě do hor nebo i na parkovišti před Kauflandem, vlastnoručně uřezaný kousek dřeva s hezkou kresbou nebo kus vyřazené elektroniky - technicky vzato - zpracovat můžete opravdu všechno. Komponenty si můžete také sami vyrobit, třeba z kovu, kamene, polymerové hmoty nebo křišťálové pryskyřice. A zkuste taky občas navštívit prodejny s hotovou bižuterií, supermarkety nebo řetězce s módním zbožím. Některé obchody prodávají třeba poškozenou bižu z reklamací za pár korun nebo levně vyprodávají loňskou módní kolekci a nečekaným zdrojem materiálu se vám mohou stát i regály supermarketů se zbožím "vše za 30 korun" nebo asijské tržnice (v nejmenovaném supermarketu se mi povedlo nakoupit levné náramky z barvených mušlí v netypických barvách, na tržnici zase náramky z dvojitě vrtaných říčních perel, mušloviny a perleťových placiček - spousta parádního materiálu za směšnou cenu). A skutečné skvosty zaručeně najdete v bazarech a starožitnictvích, ať už kamenných nebo těch online.

Spotřeba?

Korálky TOHO Mix

Jedná se o jednu z takzvaných "často kladených otázek", na kterou ale ve většině případů neexistuje uspokojivá odpověď. Tou otázkou je: "Kolik ještě korálků budu potřebovat na dokončení nějakého výrobku".
To je velice zrádná otázka a bohužel na ni v podstatě neexistuje žádná uspokojivá odpověď. Víte přesně, jak bude váš hotový šperk vypadat? Z jakých dílů bude složen? Z jakých korálků jej budete vytvářet? Jak dlouhý/velký šperk nakonec bude? OK, tak pak si můžeme dovolit zhruba odhadnout potřebné množství korálků. Klíčové slovo je "zhruba".
Každopádně i pokud se pokusíte odhadnout spotřebu materiálu, vždycky doporučuju pořídit si korálků o něco více než je váš odhad.
Možná vám to přijde neekonomické, ale je to podobné jako když kupujete tapety, obkladačky nebo vlnu na svetr. Pokud vám korálky dojdou a půjdete koupit další, je možné že už narazíte na zboží z nové várky - která se ale může od té původní o něco málo lišit - a nebo se může stát že už tu stejnou barvu neseženete vůbec. Prostě je lepší, když vám dvacet gramů zbyde na příští projekt, než kdyby vám mělo chybět pět gramů k dokončení toho, co máte rozpracované.
Pokud chcete množství korálků zkusit aspoň odhadnout, zkusila jsem hodit na váhu několik svých šperků, které zrovna ležely po ruce. Vážila jsem vždy kompletní šperky včetně komponentů, kabošonů, náušnicových háčků a dalších kovodílů

  • Náhrdelník - dutinka šitá herringbone stehem ze čtyř korálků (nebo podobná tenká šňůra) - cca 10 - 15 gramů
  • Náhrdelník - silnější šitá dutinka - cca 30 - 50 gramů
  • Náušnice - obšívané rivolky nebo drobné kabošony - cca 6 - 10 gramů, dle množství zdobení (z toho cca 2 gramy zaberou samotné rivolky nebo kabošony)
  • Náhrdelník - obšívaný kabošon na dutince - cca 30 - 60 gramů
  • Náušnice - malé obšívané kuličky - cca 4 gramy, z toho cca 1 gram zaberou výplňové korálky
  • Náhrdelník - freeform - ty nejmenší mohou vážit kolem 50 gramů, ty největší kusance klidně i 300 gramů
  • Náramek - freeform - obvykle kolem 25 - 35 gramů, dle délky a zdobení

Jehly

Jehly Další věc, kterou si určitě kupte, je jehla na navlékání korálků. Jo, existují sice techniky a návlekové materiály, kde se jehla nepoužívá, ale to teďka vynecháme. Pokud chcete šít - a chcete šít pořádně, určitě si jehlu pořiďte -a pořiďte si jich hodně...

Můžete zkusit šít obyčejnou jehlou na textil, kterou si vytáhnete z domácího šitíčka, ale budete celkem dost omezeni velikostí dírek v korálcích. Klasické jehly bývají poměrně silné a mají velké očko a tím pádem se nedají protáhnout dírkou u drobnějších korálků.
Jehlu na korálky koupíte v každém specializovaném obchodě s korálky nebo v lépe zásobené galanterii. Obvykle bývá delší a tenší než obyčejné jehly a její očko nebývá o moc silnější než samotná jehla. Bude chvilku trvat než se do něj trefíte s nití a možná si ze začátku budete myslet, že tam snad žádné očko ani není. Ale věřte mi - je tam. V klidu, pohodě a míru a za dobrého světla to zkuste ještě jednou a uvědomte si, že většina korálkových nití je plochá a do jehly ji tedy musíte navléct správným směrem. Možná budete chtít sáhnout po navlékáčku z domácího šitíčka ... to ale nedělejte - vůbec vám to nepomůže a navíc si můžete zničit jehlu i navlékáček.

Šití

Co se průměrů a délek jehel týče, máte na výběr z mnoha variant, výběr už potom záleží na vašich osobních preferencích a na korálcích, ze kterých tvoříte. I korálkovací jehly se číslují a pokud dobře vím, jejich číslo odpovídá číslu rokajlu, na který jsou vhodné. V českých obchodech se ale budete muset smířit s měřením v milimetrech a nebo s pouhým odhadem. Když jdete kupovat jehlu, zkuste si s sebou vzít nejmenší korálky, které hodláte používat a jehlu na místě vyzkoušejte, pokud vám to v obchůdku dovolí (raději jehlu rovnou zkuste i s navlečenou nití).
Tenší jehly jsou náchylné na zohnutí a hůře se navlékají, na druhou stranu je bez problému protáhnete i drobným rokajlem. Silnější jehly se na druhou stranu příliš neohýbají (o to častěji ale lámou ;) ) a snáze se navlékají, ale zase nemusejí projít drobným rokajlem. Já tedy doporučuju pořídit si od každé síly několik kousků - hodit se vám budou všechny.
Jo, když už jsme u toho ohýbání ... korálkové jehly se při práci často a rády ohýbají a občas i lámou. Není to chyba, je to vlastnost, je to "daň" za to, že jsou tyto jehly tak tenké, že v pohodě projdou i velice drobnými korálky. V žádném případě to není důkaz o nekvalitě jehly a nebo důvod k reklamaci. Mnohem větší vliv na lámání či ohýbání jehel bude mít třeba typ korálků, se kterými šijete, druh výrobku, steh či konkrétní vzor, míra vašeho utahování či obecně styl vaší práce. Pokud se vám jehla mírně ohne, není to hned důvod ji vyhodit - dokud se vám s ní pohodlně šije a jde do ní navléci nit, můžete s ní klidně pracovat. A v některých případech se vám dokonce možná bude s ohnutou jehlou pracovat lépe než s tou rovnou ;)
Pokud pracujete se silnější jehlou a nebo s drobným rokajlem, poměrně často se může stát, že se vám jehla v korálku "zasekne". Prostě nejde dál. Co teď s tím?
Hlavně klid. V žádném případě jehlu nervěte silou skrz, ale zkuste ji opatrně vysunout zpět. Pokud zaberete silou. můžete si tím buď utrhnout očko u jehly a nebo při provlékání korálek praskne - a když korálek praskne, velmi často nám v tom samém místě praskne také nit, která tímto korálkem procházela - no a co znamená toto, to asi nemusím moc rozepisovat - v lepším případě nás čeká zdlouhavá oprava, v horším případě nůžky a začít znovu. Pokud zjistíte, že korálek nejde pohodlně provléci, zkuste jehlu z korálku opatrně vysunout zpět a vyměnit ji za tenší. Někdy pomůže i hrubá síla, ale riskujete tím zlomení či ohnutí jehly, prasknutí korálku a s tím související přetržení nitě a nebo zabodnutí jehly do prstu. Takže jo, můžete zkusit trochu zabrat (třeba si jehlu chytit do kleští a zkusit ji rychlým škubnutím protáhnout - hlavně žádné pomalé tahání, kvedlání a viklání ;)) , ale když to nepůjde, je dobré zavčas couvnout a zkusit to po dobrém ;)

V lépe zásobených obchodech se můžete setkat ještě s následujícími legráckami

  • Velkooká jehla. Tato jehla má očko po celé své délce, toto očko se dá rozevřít a snadno do něj navléci libovolný návlekový materiál. Často ji používají "háčkařky", když navlékají korálky na perlovku, ale díky snadnému navlékání má své fanoušky i mezi příznivci šitého šperku. Oproti klasickým jehlám se ale více deformuje, v ohybu očka dochází k poměrně intenzivnímu třepení nitě a navíc má oba konce ostré, což může trochu zmenšovat komfort při práci. A bývá také obvykle silnější než klasické jehly, takže občas neprojde drobnějšími korálky.
  • Dlouhá jehla. Korálkové jehly mají obvykle cca 5 centimetrů na délku, ale často se používají i jehly delší - cca deseticentimetrové. Používají se třeba na navlékání dlouhých šňůr a nebo na tkaní na korálkovém stávku. Pokud chcete, můžete s nimi i šít, ale s kratšími jehlami se pracuje výrazně lépe.
  • Dlouhá jehla s ohnutým koncem. Tato jehla má konec zahnutý do tvaru písmene J. Šít se s ní nedá - používá se k navlékání korálků na tzv. bead spinneru - otočné mističce, která slouží k rychlému navlékání dlouhých šňůr.
  • Kroucená jehla. Teda jestli se tomu dá ještě říkat jehla. Je to vlastně jenom velice tenký drátek, zamotaný do sebe. Obvykle se používá k navlékání velice drobných skleněných korálků či tence vrtaných minerálů či pravých perel. V šitém šperku se takřka nepoužívá - je velice měkká a po prvním stehu by se okamžitě zdeformovala. Ovšem ... pokud potřebujete dostat nit do českého rokajlu velikosti 16/0 a menšího, určitě vám přijde vhod.

Nitě

No a každopádně budeme také potřebovat vhodný návlekový materiál, který se pro šité šperky používá. Na výběr je toho skutečně spousta, tak to vezmem hezky po pořadě.

Jak tedy vypadá vhodný návlekový materiál pro šité šperky? Měl by být co nejtenčí (aby se dal pohodlně navléci i do tenké korálkové jehly a aby se dal opakovaně provléknout i těmi nejdrobnějšími korálky), co nejpevnější (aby unesl poměrně značnou váhu skleněných korálků i při každodenním nošení), měkký (aby se s ním vůbec dalo provlékat a spojovat drobné korálky) a co nejméně pružný (aby se dal dobře utahovat). Pro svou práci můžete použít prakticky jakýkoliv návlekový materiál, který tyto podmínky splňuje. Nejčastěji se používají speciální korálkovací nitě či tenké vlasce.
Na českém trhu se jako první objevila nit Nymo. Je plochá a pevná (ne každému se podaří ji přetrhnout v ruce), dá se koupit v několika barvách a průměrech. Velkou výhodou je její dobrá dostupnost - zakoupíte ji snad v každém obchůdku, kde to s korálky myslí aspoň trochu vážně.
Nitě Co se "šířek" Nyma týče, obvykle se značí písmeny, která najdete i vyražená na originálních špulkách. Nejsilnější Nymo, které se u nás dá v současné době sehnat, je značeno písmenem F, u které se uvádí "průměr" 0,4 mm, nejtenší je naopak niť značená "00", u které se udává těžko uvěřitelný rozměr 0,05 mm. Mezi tím stojí další tři velikosti, a to 0 (0,1 mm), B (0,2 mm) a D (0,3 mm). S nití velikosti F jsem ještě nešila, menší velikosti mám zhruba ozkoušené a nejlíp se mi osvědčily velikosti B a D. Velikosti 0 a 00 se již celkem snadno trhají, volte tedy raději silnější nitě.
Podobné vlastnosti jako Nymo má i nit S-lon, která se teprve nedávno objevila na našem trhu, ale už tak si získala spoustu příznivců a taktéž je velice dobře k dostání. Zkrátka pokud vaše oblíbená korálkárna nemá Nymo, určitě bude mít Superlon (a pokud nemá ani jedno, najděte si jinou korálkárnu). Dá se pořídit ve dvou průměrech - AA (něco jako Nymo B) a D (silnější než Nymo D) a ve velmi široké barevné paletě (Ve srovnání s Nymem nabízí S-lon podstatně širší barevnou škálu a barvy jsou výrazně sytější než u Nyma). Ve srovnání s Nymem je pevnější a méně pruží, v náročných situacích je ale náchylnější ke třepení.
Také jsem si oblíbila nit Silamide. Narozdíl od výše uvedených nití má kulatý průřez a je spletená ze dvou vláken. Celkem dobře se utahuje, málo se třepí (namísto roztřepení se maximálně rozmotá na dvě samostatná vlákna) a přežije i poměrně brutální zacházení, při kterém by se Nymo nebo S-lon šíleně roztřepily. Velmi mírně pruží a je přímo skvělá na šití třásní, které jsou pak krásně splývavé. Na českém trhu je k dostání - ovšem jen poměrně vzácně a zejména ve velkých návinech (několik set metrů).
No a naprosto fantastická je nit One-G, kterou vyrábí firma TOHO. Co se vlastností týče, na první "omak" bych ji přirovnala k Nymu, ovšem výrazně méně se třepí, je velice pevná a je skoro stejně krásně splývavá jako Silamide, bohužel na českém trhu je v podstatě nedostupná (zatím vím snad o dvou obchodech u nás a jednom v Polsku, který tytu nitě nabízí) a ať už si vyberete kdekoliv, vězte, že je pekelně drahá.
I nitě však mají své mouchy. Třepí se (i když tady hodně závisí na stylu práce - lidově řečeno, pokud se vám nit extrémně třepí, je možné že je to rukama), nejsou odolné proti ostrým hranám (pokud je použijete například na sekaný rokajl, obvykle se o jeho hranu přeříznou) a jsou k dostání pouze v neprůhledných barvách a tím pádem musíte mít připravenou vždy větší zásobu těchto nití a před zahájením práce vybrat tu nejvhodnější barvu - při použití transparentních návlekových materiálů tento problém neřešíte. Naštěstí kromě nití můžete použít i jiné druhy návlekových materiálů.

Pokud vás Nymo a podobné druhy nití z nějakého důvodu nelákají, zkuste monofilovou niť. Vypadá jako hodně tenký vlasec, je průhledná, podstatně levnější než Nymo a také lépe k dostání (měli by ji mít v každé lépe zásobené galanterii a i v menších korálkových obchodech), ale má několik nevýhod - poměrně snadno se trhá, cuckuje a uzluje.
Nemáte-li ani jedno, můžete přece jen sáhnout po vlasci. Pořiďte si vlasec o síle přibližně 0,10 - 0,15 mm a pusťte se do díla. Já osobně vlasec nepoužívám a ani jej nedoporučuji(poměrně hodně pruží, špatně se utahuje a "šmodrchá" se), ale pokud se vám s ním dobře pracuje - proti gustu žádný dišputát, některé korálkářky naopak preferují kvalitní vlasec před výše uvedenými druhy nití.

Fajnšmekři si mohou ale místo vlasce v rybářských potřebách koupit splétanou šňůru Fireline. Šije se s tím podobně jako s pevnou, tvrdší nití, je velmi pevná v tahu a je odolná proti ostrým hranám. Obvykle se používá na větší, těžší projekty a všude tam, kde pracujete s korálky, které by mohly mít ostrou hranu (trubičky, tyčky, sekaný rokajl, MC korálky). Nevýhodou této nitě je poměrně vysoká cena (až 6 korun za metr) a omezená barevná škála. V běžné nabídce je "čirá" (spíše bílá) a "kouřová" (spíše černá), v USA se dá sehnat také barevná.
Z ostatních návlekových materiálů můžete také vyzkoušet například všelijaké druhy obuvnických nití (když nebylo k sehnání Nymo, občas jsem s nimi šila, jsou ale poměrně silné, špatně se navlékají do jehly a hodí se jen na velký rokajl) a nebo padákové hedvábí (nezkoušela jsem, ale slyšela jsem na něj celkem dobré reference, svými vlastnostmi se podobá Nymu).

Srovnání nejpoužívanějších šicích materiálů

VlasecMonofilová nit
Cena:
Dle kvality, obvykle v rozmezí od 30 do 100 korun za 100 metrů
Průměr:
Různé průměry - na šité šperky se používají zejména vlasce kolem 0,15 mm
Průřez:
Kulatý
Pevnost:
Dle síly, čím tenší, tím snáze se trhá. Netřepí se.
Pružnost:
Mírně pruží (t.j. obtížně se utahuje)
Uzlování:
Poměrně snadné
Barvy:
Obvykle průhledná, vyjímečně lze sehnat vlasec v černé, oranžové či zelené barvě
Kde koupit:
Korálkové obchody, rybářské potřeby, hobby potřeby
K čemu je vhodný:
Průměry do 0.15 mm se dají použít pro výrobu šitých šperků. Silnější průměry se používají na výrobu 3D tvarů z korálků a nebo jako samostný návlekový materiál.
Cena:
Obvykle kolem 10 až 20 korun za 100 metrů
Průměr:
Různé průměry, obvykle kolem 0,1 mm, čím silnější, tím pevnější
Průřez:
Kulatý
Pevnost:
Trhá se poměrně snadno, netřepí se
Pružnost:
Mírně pruží
Uzlování:
Poměrně snadné
Barvy:
Průhledná, výjimečně lze sehnat v černé barvě
Kde koupit:
Korálkové obchody, galanterie, hobby potřeby
K čemu je vhodný:
Monofilová nit je poměrně dobrá jako dobře dostupný a levný návlekový materiál nejen pro začátečníky a je poměrně dobře použitelná na většinu šicích technik. Vzhledem k trhání je ale vhodná předevím na nepříliš těžké šperky. Nejpopulárnější a dle mého názoru nejlepší monofilka je CORN-Nylon Invisible Yarn
NymoSuperlon (S-Lon)
Cena:
Kolem 35 korun za špulku o návinu kolem 70 metrů
Průměr:
K dostání síla F (0,4 mm), D (0,3 mm), B (0,2 mm), 0 (0,1 mm) a 00 (0,05 mm)
Průřez:
Plochý
Pevnost:
Síla 0 a 00 se poměrně snadno trhá, ostatní jsou velmi pevné. Může se třepit.
Pružnost:
Téměř nepruží
Uzlování:
Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické.
Barvy:
Široká barevná škála (24 barev). Není průhledná
Kde koupit:
Korálkové obchody
K čemu je vhodný:
Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky. Hodí se téměř na všechny šité techniky. Nehodí se pro práci s korálky s ostrými hranami.
Cena:
Kolem 35 korun za špulku o návinu kolem 70 metrů
Průměr:
K dostání síla D (0,35 mm) a AA (0,2 mm)
Průřez:
Plochý
Pevnost:
Velmi pevný, ale náchylný k třepení.
Pružnost:
Vůbec nepruží
Uzlování:
Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické.
Barvy:
Široká barevná škála (36 barev). Není průhledná
Kde koupit:
Korálkové obchody
K čemu je vhodný:
Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky, je silnější, pevnější a barevnější než Nymo. Hodí se téměř na všechny šité techniky. Nehodí se pro práci s korálky s ostrými hranami.
One-GSilamide
Cena:
70 - 100 korun za špulku o návinu kolem 50 metrů
Průměr:
Na špulce je uvedena síla 300 den
Průřez:
Plochý
Pevnost:
Velmi pevné a ač se vlastnostmi podobá výše uvedeným nitím, výrazně méně se třepí.
Pružnost:
Mírně pruží
Uzlování:
Nitě hodně kloužou, uzlování tedy může být problematické.
Barvy:
V nabídce je cca 9 barev, zejména tlumených odstínů
Kde koupit:
Zahraniční korálkové e-shopy
K čemu je vhodný:
Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky. Hodí se téměř na všechny šité techniky.
Cena:
Kolem 200 korun za špulku o návinu kolem 900 metrů
Průměr:
K dostání síla A (srovnatelná s Nymo B nebo D)
Průřez:
Kulatý, splétaný ze dvou vláken
Pevnost:
Poměrně pevný, vyjímečně se trhá. Netřepí se, ale rozplétá se na jednotlivá vlákna
Pružnost:
Mírně pruží
Uzlování:
Klouže, ale uzluje se snáze než Nymo a podobné nitě.
Barvy:
Široká barevná škála (cca 12 barev). Není průhledná
Kde koupit:
Některé korálkové obchody, především zahraniční
K čemu je vhodný:
Jedná se o univerzálně použitelný šicí materiál s výhodnou cenou, příjemně se s ním pracuje. Hodí se téměř na všechny šité techniky, vzhledem k mírnému pružení se ale hůře utahuje.
Fireline
Cena:
Kolem 3 - 6 korun za 1 metr
Průměr:
Různý, na šité šperky se používají průměry od 0,08 do 0,17 mm
Průřez:
Kulatý
Pevnost:
Extrémně pevná, netřepí se.
Pružnost:
Téměř nepruží
Uzlování:
Poměrně snadné.
Barvy:
Ve standardní nabídce je průhledná (crystal) a kouřová, vyjímečně zelená a oranžová. V USA je již na trhu i Fireline v barvách
Kde koupit:
Dobře zásobené korálkové obchody
K čemu je vhodný:
Jedná se o univerzální návlekový materiál pro šité šperky. Hodí se téměř na všechny šité techniky. Obzvláště se hodí na práci s korálky, které by mohly mít ostré hrany (cínovky, zlomky kamenů).
Nitě

A když už jsme u toho ... Existují i materiály, které jsou pro šité šperky naprosto nevhodné. Takže ... co na šité šperky nikdy, ale nikdy a vůbec nikdy nepoužívat? Je to zejména klasická nit, vyšívací bavlnka, perlovka nebo jiné podobné zvrácenosti z domácího šitíčka (obvykle nejsou dostatečně pevné, třepí se a trhají se), gumičky a pruženky (nelze utáhnout, špatně se s nimi pracuje), vlasec o síle 0,3 mm a více (moc tvrdý, nevejde se do jehly, použitelný jen na některé vybrané techniky), dráty o jakékoliv síle (nejsou dostatečně pevné, často se lámou, jsou tvrdé a špatně se utahují) a bižuterní lanka (příliš silné, tvrdé, neohebné, nelze utáhnout, nevejde se do jehly).

Jak zvolit barvu nitě?

Nitě a korálky Dokud byl v ČR k sehnání jedině průhledný vlasec nebo monofilka, nebyl s volbou barvy nitě žádný problém. Maximálně jste si museli vybrat mezi černou a čirou monofilkou. Jakmile se ale pulty obchodů zaplnily krásně barevnými špulkami, může vás napadnout - a jakou barvu nitě si koupit do začátku a jakou barvu pak zvolit na konkrétní šperk?
Pokud si chcete pořídit svou první nit, vyberte si nějakou neutrální barvu, jako je například černá, hnědá, šedá, písková či béžová. Ale bacha na bílou ;) Spousta lidí si ji pořizuje hned jako první, protože mají pocit, že právě bílá je taková správně neutrální a univerzální - ale není. Upřímně - téměř ve všech barvách korálků kromě křídově bílé bude bílá nit dost nehezky prosvítat. A to nechceme. Nit by ve správně udělaném šperku neměla být pokud možno vůbec vidět. Takže jako první zkuste radši šedou nebo béžovou, bude to mnohem lepší volba. A postupně si samozřejmě můžete svou sbírku nití rozšiřovat o další barvy které často používáte.
A když už sedíte nad krabičkou s nitěmi a přemýšlíte jakou z nich vybrat na konkrétní kus, podívejte se na korálky, ze kterých budete šít.
Převažuje nějaká barva nad ostatními co do množství? Pokud ano, vyberte niť podobné barvy. Když budu šít z tmavě hnědých korálků a občas do nich přidám pár modrých, vezmu si hnědou nebo černou nit.
Jsou některé korálky průhledné (ale bez průtahu)? Pokud ano, počítejte s tím že barva nitě bude v těchto korálcích prosvítat.
Pokud tedy ušijete větší plochu z čirých korálků, ale použijete růžovou nit, bude mít celá plocha růžový nádech, pokud budete šít transparentní světle modré korálky černou nití, bude mít ušitý výrobek výrazně tmavší barvu než byly korálky samotné. Takže pokud budou ve výrobku převažovat transparentní korálky, vybírejte si barvu nitě, která jim bude nejblíže.
Pokud budete vytvářet výrobek, který už jste někdy šili a nebo máte k dispozici návod či fotku, hledejte místa, kde mezi korálky nit nejvíce prosvítá. Pokud už víte, jaké korálky v těchto místech použijete, zvolte nit, která s nimi bude co nejvíce ladit.
Moc jsem vám neporadila, co?
Takže to zkusíme trochu jednodušeji, co? Vybírejte nit, která aspoň přibližně ladí s použitými barvami korálků a nebude mezi nimi působit rušivě.

A protože pravidla se musí porušovat, musím přidat ještě tuhle věc: Pokud se učíte novou techniku, může vám usnadnit práci když si vyberete nit v kontrastní barvě oproti korálkům. Celkově to bude sice vypadat poměrně divně, ale zato lépe uvidíte přetažené nitě, zapomenuté přechody o řadu výš a chyby ve stehu. Takže klidně vemte bílý rokajl a fialovou nit a jdeme na to ;) Volba "kontrastní" nitě vám také pomůže v případě, že máte problémy se zrakem a často se vám stává, že přehlédnete přetaženou nit nebo chybu ve stehu. V takovém případě si zvolte barvu, která sice bude ladit s použitými korálky, ale nebude se v nich zcela ztrácet (takže do hnědých korálků nikoliv hnědou, ale například šedou nebo béžovou nit).

Práce s nití

A kolik si té nitě mám vlastně ustříhnout?

Nitě a korálky

Obligátní otázka na kurzech. A obligátní odpověď zní: Tak aby se vám s tím dobře šilo.
S příliš dlouhou nití se špatně šije, nepohodlně se s ní manipuluje, cuckuje se. Příliš krátkou nit zase musíte neustále navazovat a navazování je věc, která je sice nutná, ale čím méně budeme navazovat, tím lépe.
Optimální délka je dle mého názoru někde kolem jednoho a půl metru (samozřejmě na drobnější šití si můžete ustříhnout méně, ale na druhou stranu je vždycky lepší čtvrt metru nevyužité nitě vyhodit než kvůli chybějícím dvěma centimetrům novou nit navazovat)

Často se také setkávám z dotazy typu "Jak odhadnout délku nitě na náhrdelník, abych nemusela navazovat?" A obvykle musím tazatele zklamat. Spotřeba nitě u šitých šperků je poměrně značná a zejména u rozsáhlejších projektů to mohou být i desítky metrů. A s takhle dlouhou nití se fakt nedá pracovat. Nijak rozumně ji skrz korálky neprotáhnete, bude se vám cuchat a uzlovat a časem i třepit. Zkrátka byste se u toho strašlivě navztekali a práce by vám trvala nesrovnatelně déle. Za to ušetřené navazování vám ta drbačka nestojí. Bez navazování to zkrátka u větších projektů nejde.

Jednoduše nebo dvojitě?

Při naprosté většině šitých technik využíváme pouze jednoduchou nit.
Dvojitá nit rapidně zvyšuje spotřebu už tak dost drahých nití, rychleji zaplní dírky v korálcích a znemnožní opakované provlékání a velmi zásadně komplikuje zapošívání i navazování nitě.
Pokud se vám ale zdá, že je vaše šití příliš měkké a nebo chcete mít "pojistku" pro případ, že by se jedna nit přeřízla a zároveň šijete takovým stehem, u kterého nebude vadit ucpání průvlaků v korálcích (třeba pokud nemusíte prošívat opakovaně a nebo pokud pracujete s dost velkými korálky) a nemáte v plánu dále navazovat, můžete si navléci i nit i dvojitě.

Co s koncem nitě

Nitě a korálky

Mnoho lidí má tendenci před začátkem práce na konec nitě dělat uzlík a nebo dokonce první korálek přivázat ke konci nitě. Obvykle to ničemu neuškodí, ale také to ničemu nepomůže - práci si tím nijak neusnadníte. Jednouchý uzlík je příliš malý na to, aby zastavil návlek korálků proti vyvléknutí a naopak uzlík, který by byl dostatečně velký na to, aby tento návlek zastavil, by natvrdo "ucpal" dírku v korálku, a následně by nám znemnožnil další provlékání koncovým korálkem. Pokud uvážete první korálek k niti,tak to bude prostě vypadat strašně, ale strašně blbě, protože nit bude na vnější straně korálku viditelná (a to je velmi zásadní chyba) a navíc takový korálek nikdy nedostanete do té polohy, v jaké by se měl pro další šití nacházet. Takže toto tedy skutečně dělat nebudeme.
A co dělat? Budete se divit, ale u většiny technik vlastně vůbec nepotřebujete konec niti zajišťovat. Mnoho technik se začíná tak, že navlečete požadovaný počet korálků, posunete je na konec nitě a svážete je či provlečete do "kroužku" - tedy žádně zajištění není nutné. Pokud je zajištění nutné, zkuste na konec nitě nalepit kus lepící pásky, připnout kolíček na prádlo nebo BeadStopper (pevná pružinka vyráběná speciálně pro tyto účely) a nebo tam přivažte korálek, ale nikoliv první korálek z vašeho výrobku, ale jiný, tzv. "zajišťovací" korálek. Jak budete mít ušito, tento "zajišťovací" korálek odvážete a konec nitě zapošijete.

S tímto trochu souvisí otázka jak dlouhý konec nitě nechávat. Většinou je to něco mezi 5 a 20 centimetry, pokud hodláte s tímto koncem nitě ještě pracovat (třeba zapošít, použít na přidání zapínání atd. ) nechte jej raději delší, pokud s ním již manipulovat nehodláte, bude vám stačit kratší. Je dobré takovýto konec ponechat na výrobku tak dlouho, dokud si nebudete skutečně jistí, že už jej nebudete potřebovat (na zapošití, navázání, opravu chyby ... ) To samé platí i u konců, které vzniknou při navazování, ale o tom v další kapitole ;)

Navazování

Po chvíli práce se nám může stát, že nám prostě dojde nit. I s touto situací si budeme muset umět poradit. Jak již tady padlo - obvykle nemůžeme pracovat s nití tak dlouhou, aby nám vystačila na celý výrobek. Takže jdeme navazovat.
Na "správném" šitém šperku by vůbec nemělo být poznat, kde se nit nastavovala - a nebo by tato místa měla být co nejméně nápadná. Zároveň by toto navazování mělo probíhat tak, aby nijak nekomplikovalo další šití a neodrazilo se na pevnosti hotového výrobku. Takže - ideální je prošít se někam na místo, kde máme vedle sebe více větších korálků a navázat nit tam. Máme tam mnohem více prostoru k zamaskování vzniklého uzlíku a bude se nám tam příjemněji pracovat.

Na navázání si musíme nechat dostatečně dlouhý konec nitě - optimálně tak kolem 10 centimetrů. Na příliš krátkém konci se nám nemusí podařit správně navázat, příliš dlouhý konec se nám může při navazování motat a navíc je to možná tak trochu plýtvání nití. Ale jenom trochu ;)

Náhrdelník - modro-hnědýPrvní způsob, který většinu lidí napadne, je udělat suk na obou nitích zároveň. Toto se může zdát být cestou nejmenšího odporu, ale naopak, většinou to bývá cesta odporu největšího, neboť na klouzavých nitích, jako je Nymo, se takovýto uzel bude tak dlouho posouvat, až nakonec povolí. A druhá věc je ta že takovýto uzel bývá celkem velký a dříve nebo později narazíte na korálek s příliš malou dírkou, aby jí tento uzel prošel. Pak jsou dvě možnosti - buď praskne nit, nebo praskne korálek ... a nebo praskne jehla. A nebo si prošijete niť a násilným protahováním uzlu se nit poškodí natolik, že v daném místě praskne ... Pokud ale uděláte suk na obou nitích a zatáhnete za oba volné konce, uzlík se posune hned vedle vašeho již hotového šití. Ještě můžete jednou svázat volné a pevné konce a v momentě, kdy je uzlík pevně zavázán, neposouvá se a nerozvazuje se můžete prostě pokračovat dál. Uzlík nebudete muset dále protahovat. Pokuste se jej ale vhodně schovat či zamaskovat.
Další metoda, kterou například ve své knize popisuje Jitka Súsová, spočívá v tom že se nit nenavazuje. Když nit dojde, prostě ji zapošije, ukončí tak, jako kdyby končila celý výrobek. Pak vezme novou nit, kterou si provlékne několika posledními řadami korálků, konec této nové nitě opět zapošije a druhým, volným pracovním koncem pokračuje v šití. I tato metoda má svoje výhody. Zejména nikde nebudete mít uzel, který by vám komplikoval práci. Nikde nebudete mít nadbytečné konce, které by vám zavazely. Za nevýhodu tohoto postupu já osobně považuju jeho zdlouhavost. Používám jej například při práci s drobným rokajlem nebo všude tam, kde by běžný velký uzel byl příliš nápadný.
Poslední variantu jsem se naučila na jednom malém korálkářském sletu od kamarádky Štěpánky - a to je dračí smyčka. Výsledkem takovéhoto navazování je velmi malý a obvykle i dost pevný uzlík, který ani při protahování malým rokajlem nedělá moc neplechy a oproti zapošívání a navazování nové niti je po chvíli tréninku i rychlejší.
Při volbě způsobu navazování je nutno zohlednit co šijete, z jakých korálků. Pokud pracujete s velkým rokajlem, můžete si dovolit udělat uzel na nitích. V pohodě se schová v dírkách rokajlu. Pokud vám dojde nit v místě nějakého hustého zdobení, nemusíte se obávat neestetického uzlíku - schováte jej pod zdobení. Pokud ale budete šít drobným rokajlem, je dobré navázat nit způsobem, který nezanechá viditelný uzlík. Pokud šijete poutko nebo jinou "nosnou" část výrobku, je lepší ji ušít jedním kusem nitě, t.j. pokud nemáte dost nitě na celé poutko, raději navažte novou nit ještě před poutkem.
Pokud již končíte vaši práci, důkladně několikrát zapošijte, třeba i na několika místech od sebe a niť ustřihněte co nejblíže k ke korálkům. Já osobně pak ještě zapalovačem a nebo speciální pájkou na nitě zatavím konce nitě, aby netrčely a netřepily se (budete-li to zkoušet, buďte opatrní), ale není to podmínkou. Některé korálkářky zpevňují uzlíky lepidlem či lakem na nehty, já osobně to ale nedělám, není to nutné a pokud při tom nejste opatrní, můžete si snadno lepidlem zamazat i korálky.

A když už jsme u navazování, skýtá se otázka - co udělat s přebytečnými konci nití, které se po navázání na výrobku vyskytnou?
Bude to trochu drbačka, ale pro jistotu je ještě jednou zajistíme zapošitím. Hezky postupně na každý takový konec navlečeme jehlu, několikrát zapošijeme, provlékneme jehlu o pár korálků dál a pak ustříhneme. A takhle začistíme všechny konce, co nám na výrobku zůstaly. Nedoporučuju stříhat nit hned u posledního uzlíku, protože by z něj mohla nějaká nit vyklouznout. Raději vždycky důkladně a usilovně zapošívám.
Já osobně si toto začišťování nechávám až na konec. Konce, které při navazování vzniknou, nechám na výrobku a pokračuju v práci, jako by se nic nedělo. A většinou je jdu likvidovat až na konci práce a nebo v momentě, kdy mě už začnou pekelně lézt na nervy, ale i pak jako první zapošiju a zlikviduju ty nejkratší a ty delší si na výrobku nechávám tak dlouho, jak to jenom jde. Proč? Protože zejména u větších projektů se vám tyto konce můžou hodit. Občas je potřeba někde došít nějaký korálek navíc, zamaskovat chybu, něco dotáhnout nebo preventivně opakovaně prošít. A právě na to můžeme z výhodou použít tyto konce po navazování. Ale pokud vám nit překáží v další práci a jste si jisti, že ji určitě potřebovat nebudete, můžete se jí "zbavit" hned po navázání.

Kudy kam?

Pokud se pustíte do nějakého tvoření - zejména pak podle nějakého návodu - určitě někde narazíte na větu "a přesuňte se z korálku A do korálku B ..."
No jo, ale jak se tam mám proboha přesunout?
Úplně zapomeňte na to, že byste tam přímo protáhli nit tak, že by zůstala viditelná zvenku z výrobku. Nitě prostě nesmí být na výrobku vidět vůbec. Na dané místo musíte jehlu poprovlékat korálky, které leží mezi bodem A a bodem B, tak aby nit nikde nebyla zvenku vidět, ale musíme při tom respektovat strukturu stehu a vedení nitě z předchozích kroků. Jinak řečeno - pokud mezi dvěma sousedními korálky nit už je, můžeme ji tam vést znovu. Pokud mezi dvěma sousedními korálky nit nevede a ani se nikde ve výrobku nenachází místo, kde by nit takhle vedena byla, vést bychom ji tam neměli - pokud to tedy ovšem není v návodu výslovně uvedeno.
A proč je to tak velký problém? V lepším případě bychom měli jenom někde nějakou trčící viditelnou nitku. V horším případě by se nám začal celý výrobek mírně deformovat a po dokončení by nevypadal hezky - a nebo by nás špatně umístěné korálky mohly "svádět" k dalším chybám ve stehu. Jo, jsou to záležitosti spíše kosmetického rázu, ale když už si dáváme s výrobkem tolik práce, tak ať je to aspoň pořádně, ne? ;)

Utahování

Nitě a korálky

Řádné utahování nití je jedna z klíčových podmínek pro úspěšné šití. Míra utažení nám zásadně ovlivňuje pracovní komfort, vzhled výrobku i jeho trvanlivost - a vždycky platí, že "čím více, tím lépe. Nedostatečné utažení při práci může znamenat, že ztratíme orientaci v práci, nepovede se nám rozumně rozlišit jednotlivé řady naší práce, uvidíme mezeru tam kde není a nebo se trefíme do jiného korálku než jsme chtěli. Pevně utažený výrobek vždy působí profesionálněji a vypadá lépe než výrobek, který je utaženy méně. A nedostatečné utažení je také obvykle nejčastější důvod poškození výrobku při nošení. Pokud jsou korálky málo utažené, pohybujou se, pokud se korálky pohybujou, vzniká tam jistý nápor na nit, který může často končit jejím přetržením. Takže pokud vám výrobek při nošení "rupne", obvykle za to může korálek z ostrou hranou a nebo právě nedostatečné utažení.
Správné utahování je ale na celém šití to nejobtížnější - už jenom proto, že na něj vlastně neexistuje návod. Můžu vás navést, můžu vám říct co dělat a co nedělat a pokud se za mnou zastavíte na kurz, klidně vám ukážu jak to dělám já, ale na "svůj" způsob musíte přijít sami - a to se vám povede jedině praxí - takže trénovat, trénovat a trénovat.

Takže jak to funguje?
Základní princip správného utažení spočívá v tom, že

  • Svůj výrobek držíme při práci v ruce a nepokládáme jej na podložku
  • Pracovní konec nitě držíme po celou dobu práce mírně napnutý
  • Každý steh, každý přidaný korálek či "rundu" korálků okamžitě utáhneme a usadíme přesně tam kam patří.
Nikdy nezkoušejte utahovat celou řadu najednou (a nebo - jak to na mě začátečníci často zkouší - že by zkusili utáhnout celý výrobek najednou). Takhle nikdy nedosáhnete tak pevného utažení, jako když každý nově přidaný korálek ihned usadíte na místo - a navíc riskujete, že někde přehlédnete chybu a nebo neopatrným zacházením roztřepíte či přetrhnete nit.
Mnoho začátečníků také šije "na podložce" - tak, že si rozpracovaný výrobek nedrží v ruce, ale mají jej volně položený na stole. Tento způsob práce vám možná přijde přehledný, ale z hlediska utažení je naprosto nevhodný. Svůj výrobek si při práci vždycky držte v ruce - a když už máte jednou utaženo a korálky se skládají tak jak mají, snažte se abyste si svou práci opět nepovolili nebo nezdeformovali (to je klasický případ z kurzů ... ušijete řadu, máte ji vzorně utaženou ... a pak ji palcem rozmáčknete zpátky do plochy, protože takhle se vám korálky lépe drží a celé utažení máme fuč ... tak bacha na to!). Taky dbejte na to, abyste nit vždy táhli tím směrem, jakým vychází z posledního korálku, nikdy neutahujte "v protisměru" nebo "přes hranu" - můžete tím poškodit (roztřepit nebo přeříznout) nit.
Častou chybou u utahování je také používání neopodstatněného hrubého násilí. Takže ... žádné trhání, škubání nebo podobné kratochvíle (to je taky klasický případ z kurzů ... účastníkovi řeknu, že má postup v pořádku, ale že by bylo dobré zkusit pevněji utahovat ... účastník se zamyslí, dvakrát škubne za nit a pustí a řekne mi: "Ale já utahuju!". Takto ale k pevnému dotažení nedojdeme - spíše se nám tím povede roztřepit nebo přetrhnout nit. Utahovat se musí průběžně, neustále, pevně, ale s citem, mělo by to jít tak nějak klidně, lehce, bez křečí a bez hrubé síly. Pokud vás z utahování bolí ruce, je možné že na to jdete moc razantně a že to bude chtít méně síly, ale více taktiky.
No a samozřejmě - když už jsme u toho utahování, je nutno počítat také s tím, že každá technika a každý šicí steh má jiné vlastnosti ... třeba takový herringbone steh nebo CRAW bude téměř vždy takový měkký a pružný, kdežto třeba peyote steh se dá utáhnout takřka "na šutr".

Když se nit třepí

Lepidlo a korálky

Pokud používáte nitě typu Nymo, určitě časem zjistíte, že se i takováto niť občas sukuje a třepí. Zejména se s tím setkáte na namáhaných místech, kde se niť dotýká ostré hrany nebo kde se niť zacuckovala, rozcuckovala, vedle uzlíku, v oušku jehly ... Pokud s takovou nití pokračujete i dále, možná se vám nit právě v tomto roztřepeném místě přetrhne.
Pokud zjistíte, že se vám nit v místě šití třepí, je nejlepší s nití okamžitě přestat šít, odpárat kus šití dokud není vypáraná nit "v pořádku" a hned vaší preferovanou metodou navázat novou nit. Třepí-li se nit jen na konci, tak tento roztřepený konec před navázáním nové nitě ustříhněte.
Pokud se vám nit třepí po celé délce či na více místech najednou, aniž by k tomu byl zjevný důvod, buďto pracujete příliš nešetrně (mnoho párání, prošívání nitě, utahování přes hranu korálků, škubání, trhání ...) a nebo máte špulku s vadnou nití.
Poměrně často se taky může stát, že si při šití nechtěně prošijete nit z předchozí řady. Pokud toto zjistíte, ihned sundejte jehlu a prošitý kousek vypárejte. Zdá se to jako drobnost, ale prošitá nit může v lepším případě způsobit to, že se korálky budou podivně tvarovat - v horším případě se nit v místě prošití roztrhne.
Nit můžete předem ošetřit použitím takzvaných "kondicionérů na nitě", obvykle to jsou produkty na bázi vosku (nebo vosku podobné substance), které ulpí na niti, vyrobí na ní hladký povrch, zabrání třepení a cuckování.
Poměrně dobře nám může posloužit obyčejná svíčka, kousek včelího vosku či měkký modelovací vosk, ale nejlépe funguje přípravekThread Heaven, určený speciálně k ošetření nití a přízí. V zahraničí jsou tyto pomůcky běžně k sehnání a zmínka o něm se vyskytuje ve spoustě šicích návodů. U nás je poměrně obtížně dostupný, občas je v nabídce některých korálkových obchodů a nebo ve velmi dobře zásobených galanteriích a obchůdcích specializovaných na vyšívání.
Pozor - tyhle přípravky nám sice usnadní práci a při včasném použití zamezí či oddálí třepení, ale když už máte nit roztřepenou, už nic nezachrání.

A budu potřebovat lepidlo?

Lepidlo a korálky

S touto otázkou se setkávám velmi často. Málokdy od korálkářek samotných, ale o to častěji od "nezasvěcené" široké veřejnosti. A ta otázka zní: "A to k sobě ty korálky lepíte?".
Pravda se má tak, že lepidlo je pro pravověrnou korálkářku téměř sprosté slovo a osmý smrtelný hřích - a také jedna z mála věcí, kterou jako korálkářka vlastně vůbec vlastnit nemusíte - i když některé děsivé návody na internetu nebo v kreativních časopisech vás možná budou přesvědčovat o opaku.
My ale žádné děsivé věci dělat nebudeme. Nebudeme patlat lepidlo na kuličku a posypávat korálky a ani nebudeme lepit návleky korálků na podkladovou látku. Téměř na vše, co budeme dělat, budeme potřebovat jen jehlu a nit a případně kleště a základní bižuterní kovodíly.
Většina "šiček" má ale stejně v krabici se zásobami schovanou tubičku kvalitního dvousložkového nebo kyanoakrylátového lepidla. I v životě korálkářky totiž existují situace, kdy "lepidlo" není sprosté slovo - naopak čas od času nám může dobře mířená kapka lepidla usnadnit život.

  • Při korálkové výšivce můžeme lepidlo použít pro přichycení kabošonu k podkladové látce a také ke spojení jednotlivých vrstev podkladové látky (ti "poctiví" kabošon ještě po přilepení obšijí, ti "odvážní" se mohou spoléhat pouze na lepidlo.)
  • Některé kabošony či broušené kameny můžeme před dalším zpracování vlepit do speciálních kovových komponentů. Obvykle se takhle vlepují kabošony či Swarovski Rivoli do kovových komponentů (třeba na puzetové náušnice a nebo na prsten) a následně se ještě obšívají (méně zdatní mohou kamínek pouze vlepit a nosit jen tak, ale my se přece nebudeme ochuzovat o tu největší zábavu).
  • Některé kovodíly na sobě mají prohlubně pro vsazení drobných kamínků - šatonů. A třeba takové luxusní zapínání a nebo puzetový náušnicový komponent s vlepenými kamínky v barvě ladící se zbytkem šperku ... vypadá prostě exkluzivně. Chcete-li si takový kovodíl vylepšit, lepidlo se bude určitě hodit.
  • Některé zakončovací komponenty - třeba koncovky na stužku - budou lépe držet na svém místě, když do nich kápnete trochu lepidla. A některé zakončovací komponenty - třeba kaplíky bez dírky - jsou určeny přímo k tomu, aby se do nich návlekový materiál vlepil. Já sama se takovým komponentům spíše vyhýbám, ale fakt je, že vypadají velice dobře.
  • Lepidlo je také možno použít k zajištění uzlíků. Sice tato praktika není úplně "košer" a správně by měl stačit samotný uzlík nebo zapošití, ale pokud vám v začátcích přidá trochu důvěry, tak proč ne. Když už se k tomu odhodláte, pracuje opatrně (přece nechcete mít svůj úžasný výtvor zapízaný lepidlem) a vybírejte si vhodné lepidlo (třeba GS HypoCement - ano, lak na nehty z tržnice ale už radši nee). Je ale naprosto nepřípustné zcela nahrazovat uzlík lepidlem nebo dokonce lakem na nehty.
  • Opravy všeho druhu. Prasklý kabošon nemusíte vyhazovat, stačí jej jen opatrně slepit a párty může pokračovat.
No, a to je asi tak všechno. Ve všech ostatních situacích se raději spolehneme na jehlu a nit a případně bižuterní kovodíly. A korálky k sobě navzájem fakt lepit nebudeme ;)

Zakončení a zapínání?

Zapínání

O zakončování a zapínání u šitých šperků by se dalo napsat několik takovýchto článků. Mnoho šitých šperků můžete zakončit pomocí klasických bižuterních kovodílů, můžete se ale také zcela obejít bez jakýchkoliv kovových součástí a vyrobit zapínání šité.
Samotná volba vhodného zapínání a jeho připevnění záleží na druhu výrobku a vašich osobních preferencích. Obecně zastávám názor, že kovové zapínání by nikdy nemělo být přímo přišité k samotnému výrobku pomocí nitě - i když mnoho autorek to tak dělá a uznávám, že z hlediska estetického se často jedná o nejelegantnější řešení. Ale ... samotné zapínání nebo jiný kovový komponent může mít zrovna v očku k připevnění nějakou ostrou hranu, nějaký otřep, nějaký kaz, který by mohl nit snadno přeříznout. A navíc - pevně přišté zapínání není možné vyměnit. Bižuterní kov může "slézt" a nebo změnit barvu, karabinka se může rozbít a bude potřeba ji vyměnit a nebo zjistíte, že nový náhrdelník by vám k šatům slušel více, kdyby byl o pár centimetrů delší. Pokud je zapínání pevnou součástí šperku, jsou tyto úpravy vždycky složité, zdlouhavé a občas to znamená že musíte část šperku zcela rozpárat a znovu ušít. Pokud je ale zapínání přichyceno pomocí spojovacího kroužku ke korálkové smyčce a nebo k velkému korálku, je taková úprava doslova otázkou několika minut.

Než se pustíme do práce ...

Dost bylo keců, jdeme něco dělat. Ále ... Pokud s šitím začínáte, možná tápete, čím zrovna začít a jestli to vlastně nebude příliš složité a jestli to zvládnete. Vždyť jenom těch teoretických canců tady byl tak kilometr a to jsme ještě ani nenavlékli jehlu. A já, já se přiznávám, já si teda neodpustím ještě pár poznámek pro hladký start ;)

Nákres. Toto je chyba. Nedělejte to. Nakreslit jde všechno, ale ušít to už často bývá problémSpousta začínajících korálkářek se mě ptá, jaký steh je dobré se naučit jako první. Na tuto otázku neexistuje žádná uspokojivá odpověď - a každá korálkářka vám na tuto otázku odpoví jinak - doporučí vám steh, který používá nejčastěji a nebo steh, který se sama naučila jako první.
Takže v tom nehledejte složitosti a taky si vyberte svůj první. Prostudujte si pár návodů a vyberte si nějaký, který bude přehledně zpracovaný a který pro vás bude srozumitelný. A hlavně mrkněte, jestli máte všechen potřebný materiál. A pak se můžete směle vrhnout do práce.

Nepřeceňujte své možnosti a nespěchejte. Začněte technikami, které se vám zdají jednoduché a pomalu se propracovávejte ke složitějším. Najděte si návod, kterému po zběžném prohlédnutí rozumíte, a vyzkoušejte ho. Pokud se vám nebude dařit, na chvíli ho odložte a zkuste raději něco jednoduššího. Vraťte se k němu za pár dní či týdnů a určitě to půjde.

Když si vybíráte první projekt, nekoukejte ani tak na atraktivitu výsledného výrobku, ale spíše na srozumitelnost postupu práce. Velice často se setkávám se začínajícími korálkářkami, které ještě nestihly nasbírat dostatek znalostí a zkušeností a hned na začátku se pustí do atraktivního, ale náročného projektu a nebo se přihlásí do příliš náročného kurzu pro pokročilé - a samozřejmě se setkají s neúspěchem, který je často od dalšího tvoření odradí. Nedělejte tu samou chybu a vždy a postupujte od jednodušších technik ke složitějším v takovém tempu, které vám bude vyhovovat.
A když už se do práce pustíte, hlavně nespěchejte. Pracujte hezky v klidu a v pohodě, šití je taková pěkná meditativní záležitost, která se prostě uspěchat nedá. To tam spíš nasekáte pěkných pár pitomých chyb a budete párat a nebo skončíte s nepovedeným výrobkem.
Travertin je láska mojeNebojte se experimentovat. Návod by pro vás neměl být dogmatem, ale dobrou radou a klíčem k pochopení techniky.
Vytvořte si výrobek podle návodu - i když vám třeba přijde zbytečně složitý, pečlivě jej sledujte a snažte se pochopit principy, na kterých je technika postavena.
Pak se začněte ptát. Chcete vidět, jak ovlivní hotový výrobek, když místo návodem doporučených korálků vezmete jinou velikost či jinak poskládáte barvy? Nebo by vás zajímalo, jak můžete ovlivnit velikost hotového výrobku? Je možné vyřešit přechod o řadu výše o něco jednodušeji? Je skutečně potřeba použít předepsané velikosti rokajlu a nebo to bude fungovat i s jinými? Půjde tato technika modifikovat pro některý z typů dvoudírkových korálků? Máte nápad, jak by šla tato technika upravit či zrychlit a nevíte, jestli to bude fungovat? Je něco, co jste z návodu nevyčetli? Prostě to vyzkoušejte. Pamatujte na to, že návody tady nejsou od toho, aby vás omezovaly, ale aby vám ukázaly jednu z možných cest, seznámily vás s novým materiálem či ukázaly možné využití nějaké techniky. Experimentováním (i když třeba nebude úspěšné) můžete získat spoustu cenných zkušeností, které z návodů ani knih nevyčtete ;)
Ale bacha. Ne všechny experimenty bývají úspěšné. Pokud to nesedí, trčí z toho nitě, kroutí se to a nedrží to tvar, nemá cenu zbytečně prodlužovat to utrpení - z toho žádný nositelný šperk nebude. Zkuste zjistit proč se to nepovedlo (chyba ve stehu, špatný typ korálků, nevhodné utažení ...) a pak to prostě vypárejte a začněte znovu ;)
Jděte na to logicky. Možná se vám zdá, že šití z korálků je vlastně jakési takové "mírnyx fírnyx" navlékání. Ale pokud do tajů šitého šperku proniknete, určitě brzo zjistíte, co je potřeba k tomu, aby se korálky skládaly tak jak mají a že jde vlastně o obor maximálně logický, fungující na principech matematiky a geometrie.
Pracujte pečlivě, snažte se dobře zvládnout svou práci. Vyhněte se očividným "chybám", jako jsou přetažené nitě, vynechané korálky, viditelné uzlíky, chuchvalce roztřepených neukončených nití a nebo nedovřená ketlovací očka a spojovací kroužky.
A když uděláte chybu, opravte ji hned co si jí všimnete. Zdá se vám, že korálek nesedí tak jak by měl, najednou máte v řadě o korálek více nebo o dva korálky méně? Kroutí se vám vaše práce víc než by měla? Hned vyvlékněte jehlu a začněte párat, dokud nedojdete do místa, kde bylo ještě všechno v pořádku a začněte znovu. A při párání klidně můžete zjistit, kde se ta chybka vlastně stala. A v žádném případě nad chybou nezkoušejte mávnout rukou se slovy "ale to tam přece nebude vidět". Ale bude. Je to vaše práce, vaše umění, váš čas, tak si dejte záležet tak, jak to jen umíte a chyby hned opravte a nebo šikovně zamaskujte.

Buďte originální, tvořte s láskou a do každé věci, co děláte, dávejte kus sebe.

A teď už fakt konec keců - jdeme něco ušít, ni?